Elo Havetta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m DEFAULTSORT |
box, dopl. |
||
Řádek 1:
{{Infobox Herec
|jméno = Elo Havetta
|obrázek =
|velikost obrázku=
|popis obrázku =
|rodné jméno = Eliáš Havetta
|datum narození = [[13. červen|13. června]] [[1938]]
|místo narození = {{Flagicon|Československo}} [[Veľké Vozokany]], [[První republika|ČSR]]
|datum úmrtí = [[3. únor]]a [[1975]]
|místo úmrtí = {{Flagicon|Československo}} [[Bratislava]], [[Československá socialistická republika|ČSSR]]
|přezdívka =
|aktivní roky =
|choť =
|rodiče =
|sídlo =
|oficiální web =
|významná role =
|český dabing =
|český lev =
|cena emmy =
|grammy =
|tony awards =
|další ceny =
}}
'''Elo Havetta''' ([[13. červen|13. června]] [[1938]] [[Veľké Vozokany]] – [[3. únor]]a [[1975]] [[Bratislava]]) byl slovenský režisér a čelný představitel [[Česká nová vlna|čs. nové vlny]] na Slovensku. Byl také aranžér, fotograf a grafik.
Řádek 4 ⟶ 29:
Narodil se jako [[Eliáš]] Havetta, všichni v jeho okolí ho zvali Elem, proto více používal toto jméno. V [[1950-1959|50. letech]] studoval fotografii na Škole umeleckého priemyslu v Bratislavě. Zde se také setkal s vrstevníkem [[Juraj Jakubisko|Jurajem Jakubiskem]]. Oba se dostali na [[FAMU]]. Studoval u [[Karel Kachyňa|Karla Kachyni]]. Zde se setkal s dalším slovenským režisérem a představitelem nové vlny [[Dušan Hanák|Dušanem Hanákem]]. Mezi jeho spolužáky také patřil [[Lubor Dohnal]], se kterým spolupracoval.
Mezi jeho studentské snímky patří například krátké ''Svatá Jana'', ''Předpověď: nula'' nebo dokumentární ''34 dní absolutního klidu''. Spolurežíroval televizní film [[Ivan Balaďa|Ivana Baladi]] ''Dáma''.
O jeho všestranné nadanosti svědčí i to, že fotil pro [[diapolyekran]] na [[Expo 67]] v Montrealu. Jeho první dlouhometrážní film byl v roce 1969 ''[[Slávnosť v botánickej zahráde]]'', ovšem potom začala postupovat [[Normalizace|normalizační proces]], který znamenal omezení tématických okruhů: Havetta připravoval řadu projektů, například film na námět [[Ivan Olbracht|Olbrachtovy]] povídky O smutných očích Hany Kardžičové, které mu nebylo umožněno dokončit. Nakonec se mu podařilo v roce 1972 dokončit svůj druhý a poslední celovečerní film ''[[Ľalie poľné]]''. Druhý, stejně jako první, byl kladně ceněn odbornou kritikou, nicméně na Slovensku byl okamžitě zakázán, stejný osud potkal vzápětí i jeho první film a Havettovi bylo znemožněno dále točit.▼
Poté pracoval pro magazín ''Laštovička'' nebo na magazínu pro začínající filmaře ''Račte vstúpiť''. Zároveň ovšem se pro něho stávalo těžší čelit zákazům a starosti začal řešit konzumací alkoholu a prášků. Zemřel na [[vnitřní krvácení]] z prasklého [[Žaludeční vřed|žaludečního vředu]] v roce 1975 ve svých třiceti šesti letech.▼
▲Jeho první dlouhometrážní film byl v roce 1969 ''[[Slávnosť v botánickej zahráde]]'', ovšem potom začala postupovat [[Normalizace|normalizační proces]], který znamenal omezení tématických okruhů: Havetta připravoval řadu projektů, například film na námět [[Ivan Olbracht|Olbrachtovy]] povídky O smutných očích Hany Kardžičové, které mu nebylo umožněno dokončit. Nakonec se mu podařilo v roce 1972 dokončit svůj druhý a poslední celovečerní film ''[[Ľalie poľné]]''. Druhý, stejně jako první, byl kladně ceněn odbornou kritikou, nicméně na Slovensku byl okamžitě zakázán, stejný osud potkal vzápětí i jeho první film a Havettovi bylo znemožněno dále točit.
Jeho tvorba byla znovu objevena po pádu komunismu v Československu. Získal několik filmových ocenění in memoriam, vyšla o něm monografie (1990) a v roce 2005 o něm byl natočen dokument ''Slávnosť osamelej palmy''.
▲Poté pracoval pro magazín ''Laštovička'' nebo na magazínu pro začínající filmaře ''Račte vstúpiť''. Zároveň ovšem se pro něho stávalo těžší čelit zákazům a starosti začal řešit konzumací alkoholu a prášků. Zemřel na krvácení z žaludečního vředu v roce 1975 ve svých třiceti šesti letech.
== Filmografie ==
| |||