Verze z 10. 5. 2009, 14:37 editovat RibotBOT (diskuse \| příspěvky) 25 590 editací m robot přidal: ko:소나타 형식 ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 6. 2009, 03:10 editovat zrušit editaci Xqbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 174 921 editací m robot přidal: es:Forma sonata; cosmetic changes Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Sonátová forma''' je hudební forma využívaná v dílech klasické hudby. Jedná se o najvíce rozšířenou formu, kterou mívají typicky první věty různých děl z oblasti [[komorní hudba\|komorní]] i [[orchestr]]ální hudby - [[sonáta\|sonát]], [[smyčcový kvartet]], [[předehra]], [[koncert]]ů, [[symfonie\|symfonií]] a jiných. Často je využívána také v závěrečných větách sonát, smyčcových kvartet a [[koncert]]ů. == Historie == Ačkoliv již v období baroka existovaly skladby označované jako [[sonáta\|sonáty]], sonátová forma jako taková neexistovala. Počátky tradiční sonátové formy (tak jak ji známe dnes) sahají až do období raného klasicismu, kde se o její vývoj zasloužili hlavně [[Johann Stamitz]], [[Carl Philip Emmanuel Bach]] a salší skladatelé. O ustálení její formy se významným způsobem zasloužil [[Joseph Haydn]]. V době Haydna, Mozarta a Beethovena už měla sonátová forma pevně danou strukturu. Sonátová forma sa stala základní hudební formou, využívanou v době celého romantizmu i [[20. století]]. Postupně však docházelo k modifikacím různého rozsahu. == Struktura == Sonátová forma může začínat buď příamo expozicí nebo jí předchází úvod. Úvod má úlohu uvést posluchače do atmosféry vlastní skladby. Podle rozsahu a tématické samostatnosti rozlišujeme 2 typy úvodu: * malý typ úvodu * velký typ úvodu Řádek 11: Základní struktúra sonátové formy sesstává z expozice, rozvedení a reprízy. == Expozice == V expozici skladatel uvede hlavní tématický materiál věty. Ten tvoří jednotlivá témata. === Hlavní téma === Je psáno vždy v základní tónině (ta je obvykle uváděna i v názvu díla). === Vedlejší téma === Bývá psána písaná v dominantní tónině. Když je základní tónina durová, dominantní je také durová ale o kvintu výše (příklad: základní tónina je C-dur, dominantní G-dur). Pokud je základní tónina molová, ve vedlejší věte se využívá paralelní durová tónina (například základní tónina c-moll a ve vedleším tématu Es-dur). Nálada druhého tématu je vždy odlišná od hlavního tématu, aby bylo dosaženo kontrastu. Vedlejší téma je většinou lyričtější a jemnější. === Závěrečné téma === Ve stejné tónině jako vedlejší, vyvažuje předcházející témata a uzavírá expozici. Nemusí být vždy uvedena resp. nemusí být uvedena vůbec. == Rozvedení == Jestliže expozice uvádí hlavní hudební materii, úlohou rozvedení je tuto materii zpracovat, rozvést tato témata. Tato část sonátové formy v průběhu svého vývoje postupně nabyla větší důležitost - od náznakovitého rozvedení v počátečním vývojovém stádiu přez rozvinutý tvar, kdy byla rovnocenná s krajními částmi až do takové formy, kdy se stála těžištěm celé sonátové formy (hlavně v novější hudbě). Rozvedení je částí sonátové formy, pro kterou platí nejméně omezení, skladatel v ní může použít různé způsoby práce práce s námětem a tématem skladby. Také tonální plán rozvedení je volný. Zpravidla se však vynechávají tóniny, které byly použity v expozici (především [[hlavní tónina]]). Formální rozvrh a rozsah rozvedení závisí od možnosti zpracování jednotlivých témat a celkovém rozsahu sonátové formy, jakož i na tom, jakou důležitost zastává rozvedení v sonátové formě. Ve většině sonát však nacházíme tři typické úseky, na které je rozčleněno rozvedení: Řádek 35: * návratový úsek == Repríza == Repríza je poslední část sonátové formy, která má za úkol zopakovat tématický materiál expozice. Svým charakterem vyvažuje dynamický průběh rozvedení a z formálního hlediska uspokojivě uzavírá celou čast v základní tónině. === Hlavní téma === Obvykle je psáno ve stejné tónině jako v expozici. === Vedlejší téma === V podobné formě jako v expozici, ale tentokrát v základní tónině. Vzácně může být psána v molové tónině se stejným základním tónem (například téma v expozici je C-dur a téma v repríze c-moll). K této základní podobě sonátové formy se někdy přidává introdukce na úvod a [[kóda]] na úplný závěr skladby. S uvedenými atributy sonátové formy se setkáváme hlavně v období klasicismu a ranného romantizmu. Postupně došlo k vícero inovacím. V pozdějších skladbách se skladatelé nespokojili jen s expozicí dvou nebo třech témat, ale v této části uplatnili vícero provázaných hudebných nápadů. Podobně je v pozdějších sonátách repríza jen volnou [[parafráze\|parafrází]] expozice a témata zde často přecházejí do dalšího meno kratšího provedení. == Překlad == {{překlad\|sk\|Sonátová forma}} {{Link FA\|ru}}▼ [[Kategorie:Hudební formy]] ▲{{Link FA\|ru}} [[ca:Forma sonata]] Řádek 61 ⟶ 60: [[en:Sonata form]] [[eo:Sonata formo]] [[es:Forma sonata]] [[et:Sonaadivorm]] [[fi:Sonaattimuoto]]

Sonátová forma: Porovnání verzí