Zdeněk Krušina: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
-eo z textu, {{upr}} /promo+kategorie, sort
m s > Z, běžný pravopis
Řádek 3:
 
== Život ==
Narodil se ve [[Vlašim|Vlašimi]], kde studoval gymnázium (1978–1982), druhou maturitu složil na Střední ekonomické škole v Mladé Boleslavi (1984). Od mládí navštěvoval vlašimskou [[Hvězdárna|hvězdárnu]], kde ho formoval nestor místní astronomie Jan Zajíc (1910–2004). Od roku 1978 spolupracoval s renomovaným slunečním fyzikem RNDr. [[Ladislav Křivský|Ladislavem Křivským]], CSc. (1925–2007) na programu prognóz slunečních erupcí (Fotosferex). Rozvinul problematiku prognóz slunečních protonových erupcí na základě fotosférických konfigurací, kterou presentovalprezentoval a publikoval i v zahraničí (např. ve Švýcarsku, Maďarsku a USA), v roce 1981 se stal vítězem mezinárodní fyzikální soutěže v Moskvě. V letech 1988–1990 byl samostatným odborným pracovníkem Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově.
 
Po roce 1989 se začal věnovat oborům, pro jejichž studium nebyl za předchozího politického režimu dostatek porozumění ([[Teologie|teologii]] a [[Religionistika|religionistice]]). V Církvi československé husitské absolvoval kazatelský kurs u prof. ThDr. [[Rudolf Horský (husitský kněz)|Rudolfa Horského]] (1914–2001), od roku 2000 působí jako duchovní, jáhenské svěcení obdržel 3. 6. 2001, kněžské svěcení přijal v chrámu CČSH v Praze–Dejvicích 8. 12. 2002. V letech 2003–2004 byl šéfredaktorem církevního týdeníku „Český zápas“.
 
Podnikl studijní cesty na univerzity v Oxfordu, Salzburgu, Regensburgu a Leidenu. Studoval na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] v Praze, Husitské teologické fakultě], kde v roce 2002 obdržel titul [[Mgr.]] (summa cum laude, č. dipl. 86275, magisterská práce „Problém antropologie v teologii“), v letech 2003–2007 absolvoval presenčníprezenční doktorské studium a získal titul [[Th.D.]] (č. dipl. 4626, disertační práce „Teologická etika s přihlédnutím k Církvi československé husitské“) a roku 2008 mu byl v rigorózním řízení přiznán titul [[ThDr.]] (č. dipl. 42398).
 
== Pedagogická činnost ==
Řádek 17:
b) Předmětem jeho badatelského úsilí je teologická a filosofická antropologie a '''etika'''. Rozvíjí koncepci tzv. '''''trinitární etiky'''''. Tento pojem zavedl v přesvědčení, že moralita má své hluboké zakotvení ontologické, inter- a intropersonální. Východiskem Krušinovy trinitární etiky je model [[Perichoreze|perichorese]], který naznačuje, že stejně jako Boží Trojice, je i fenomén mravnosti v celé své rozlehlé šíři spolusvázán.
Bůh-Otec je původcem fundamentálních, ontologicky relevantních mravních norem, vycházejících z ideje Dobra. Závazné mravní normy, jež lze považovat za ''habitus'' nebo ''potentia'', vepisuje Bůh-Otec do ducha člověka a ty se projevují coby „prasvědomí“, ''synderesis''. Člověk si může na tyto habituální mravní normy (artikulované např. v [[Desatero|Desateru]] či Blahoslavenstvích) upamatovat, rozpomenout se na ně (''anamnésis''). Ve vztahu člověka k Božímu Synu se uplatňuje princip participace (''methexis'') na Božím bytí skrze Krista, nového Adama. Toto tajemství je zpodobněno na uměleckých výjevech ukřižovaného Ježíše Krista na Golgotě, jehož krev stéká do Adamovy lebky v podzemí pod křížem. Tím se naznačuje, že Kristus se nám zpřítomňuje nejen v [[Eucharistie|eucharistii]] (Večeři Páně), ale je s námi („Adamovým pokolením“, tj. lidstvem) spojen také substanciálně a perichoreticky. Působení Krista v personální sféře nás odkazuje k praktické spiritualitě a moralitě – mezilidské vztahy nejsou profánní, ale posvátné, neboť člověk jako ''[[Imago dei|imago Dei]]'' participuje na Božím bytí. Projev Ducha svatého jako subjektivní stránky Božího zjevení pak podle Krušiny souvisí s otázkou lidského svědomí coby scholastické ''conscientia'', jež znamená konkrétní aplikaci ''synderesis'' ad hoc; důsledkem toho je jistá variablilita etických norem, individuální rozhodování a situační etika. Duch je korektivem svědomí a poskytuje člověku určitou míru svobody v etických dilematech. Pomyslný kruh se tak uzavírá ve smyslu ''circumincessio''.
 
Trinitární etika vyjadřuje organickou jednotu ontologickou, personální i spirituální. Člověk je svým bytím uzavřen do perichoresního kruhu a obklopen bytím trinitárním. Trinitární etika zapadá do konceptu dogmatických výpovědí o ideálním transcendentálním Božím světě, který prozařuje empirickou lidskou skutečnost, chápanou jako transparence vůči realitě spirituální a nesoucí otisky Boží Trojice (''vestigia Trinitatis'').
 
c) V oblasti '''teologické a filosofické antropologie''' zkoumá Krušina vývoj lidské sebereflexe od prehistorických dob do současnosti s důrazem na interdisciplinaritu (využívá poznatků speciálních věd, např. archeologie, historie, anatomie, biologie, psychologie). Předkládá argumenty pro teze, že dvojí pojetí člověka jako ''animal rationale'' a ''[[Imago dei|imago Dei]]'' od sebe nelze fakticky oddělovat, neboť představují komplementární aspekty pravého lidství, a že dokonalý „Boží obraz“ lze vidět v Ježíši Kristu, prostřednictvím něhož je člověku zaslíbena eschatologická jednota s Bohem: ''homo restitutus ad imaginem et perfectus per Christum''. Christologie proto představuje eschatologickou antropologii.
 
Razí ideu, že exkluzivní odpovědi na základní antropologické otázky mohoumůžou dávat jak teologie (resp. spiritualita), tak přírodní vědy. Zajímá ho problematika antropického vesmíru a je kritickým zastáncem teorie [[Inteligentní plán|„intelligent design“]]. Z pozic teologického personalismu a soterologie obhajuje poněkud kontroversníkontroverzní konklusikonkluzi, že v Kristu mohou najít spásu všechny inteligentní bytosti, ať už žijí kdekoli ve vesmíru.
 
Význam antropologických studií v posledku spatřuje v souvislosti s tím, že obecná tendence člověka k emancipaci a autonomii s sebou přináší oddělování lidského rozumu od citů a svědomí. Upozorňuje, že destruktivní konotace takového procesu, zejména v oblasti vědy a techniky, se stávají nebezpečím pro celé lidstvo. Člověku sice přísluší, aby stále plněji svět poznával a ovládal, ale na druhé straně je jeho povinností, aby moderní vědecké objevy nebyly zneužívány nemorálním jednáním.
 
Řádek 29 ⟶ 32:
f) Krušinův zájem o '''pravěkou archeologii''' vyústil v průzkum různých prehistorických, zejména megalitických objektů v Evropě, Asii a Africe, např. v Arménii (1982), Velké Británii a francouzské Bretani (1996), na Sicílii (1998, 2001), na Golanských výšinách v dnešním Izraeli (2004) a v Tunisku (2005). V roce 1998 provedl se souhlasem Archeologického ústavu revizi archeologického zaměření halštatsko-laténského hradiště na [[Blaník|Velkém Blaníku]] ve středních Čechách, dosud nepřekonané.
 
g) Odborně i sběratelsky se zabývá '''numismatikou[[numizmatika|numizmatikou]]''' a '''notafilií''', zejména mincemi, medailemi, bankovkami a obligacemi českých a německých zemí od 17. století do dneška. Jeho specializací jsou mince a bankovky z doby [[hyperinflace]] v Německu, vládní ražby medailového charakteru habsburské monarchie, mince z provenience Holandské východoindické společnosti a nummismatica maritima. Podrobně se věnuje náboženským a religionistickým motivům v [[NumismatikaNumizmatika|numismaticenumizmatice]] a [[Notafilie|notafilii]].
 
== Popularizační činnost ==
V letech 1978–1998 se podílel na vzdělávací a popularizační činnosti na [http://www.vas.cz/verejna/ Hvězdárně Vlašim]. Od roku 1986 do současnosti proslovil řadu populárně-vědeckých přednášek pro veřejnost a vystupoval v různých sdělovacích prostředcích (televizích i rádiích). Spolupracoval s mnoha časopisy a je autorem několika knih (Tajné dějiny světa 1. Atlantis, ztracená perla na úsvitu lidstva. Praha : Eminent, 2000. 360 s. ISBN 80-7281-019-7. Tajné dějiny světa 2. Ráj versus evoluce. Praha : Eminent, 2001. 336 s. ISBN 80-7281-047-2. Evangelium neznámého eséna. Praha : Eminent, 2005. 148 s. ISBN 80-7281-232-7).
 
 
{{DEFAULTSORT:Krušina, Zdeněk}}