Rakety Titan: Porovnání verzí

===Titan 3B===

'''Titan 3B''' je souhrnný název pro několik variant a konceptů používající vylepšené verze prvního a druhého stupně Titanu II. Použitý první stupeň Titan 3B-1 přibližně o 1,5 metru delší než Titan 3A-1, motory jsou shodné [[LR-87|LR-87-11]]. Stejně jako první byl i druhý stupeň jen mírně pozměněn a prodloužen o přibližně 70 centimetrů, motor zůstal také stejný jako na předchozí verzi. Jako třetí stupeň byl použit [[Agena (raketový stupeň)|stupeň Agena D]], nebo se třetí stupeň nepoužil vůbec. Studie '''Titan 3BAS2''' z roku [[1965]] počítala s připojením [[Centaur (raketový stupeň)|stupně Centaur]], [[Burner]] a pomocných raket [[Castor (raketový stupeň)|Castor]], ale nikdy se nedostala z rýsovacích prken. Podvarianty '''Titanu 3B''' jsou '''Titan 23B''', '''Titan 24B''', '''Titan 33B''' a '''Titan 34B''', jednotlivé varianty se liší rozměry aerodynamického krytu nákladu a také podle původu prvního a druhého stupně, který byl buď nově postavený Titan 3B nebo starší Titan 2 přestavěný na verzi 3B. Dohromady vykonaly všechny verze Titanu 3B 56 letů a to v letech [[1966]]-[[1984]]. Většina misí měla za úkol vypouštění vojenských družic. Nosnost na nízkou oběžnou dráhu Země se pohybovala kolem 3000 [[kilogram]]ů (záleží na variantě), délka rakety dosahovala 45 [[metr]]ů a její maximální průměr byl shodný s předešlými verzemi, 3,05 metru.

===Titan 3C===

Raketa (označovaná i Titan IIIC) vznikla přidáním dvou pomocných pěti-segmentových startovacích motorů [[Titan UA1200|UTC-1205-1]] na TPL ([[Raketový motor na tuhé pohonné látky|tuhé pohonné látky]]) o [[tah]]u 2x 5100 kN k prvnímu stupni Titan 3A-1. Titan 3C byl původně zamýšlen pro dopravu kosmického letounu [[Dyna-Soar]] a pro [[program MOL]]. Nosnost na nízkou oběžnou dráhu, až 13 100 kg (záleží na třetím stupni), z ní dělala nejsilnější [[Nosná raketa|nosnou raketu]] ve službách [[USAF]] a překonal ji až [[Titan 4]]. Po zrušení projektu Dyna-Soar a MOL byla raketa využívána pro vynášení rozličných vědeckých a vojenských satelitů. Jednalo se o flexibilní systém a mohl být kombinován se stupněm [[Transtage]], nebo bez třetího stupně. Byla využívána v letech [[1965]] až [[1982]] a vykonala celkem 36 startů. Délka v nejdelší možné konfiguraci dosahovala 42 [[metr]]ů a startovní hmotnost byla až 626 100 [[kilogram]]ů.