Dílo koncilové obnovy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Stručné nové heslo, lit. + odkazy |
m typo |
||
Řádek 3:
Ke strategii proticírkevního boje komunistického režimu patřila i snaha zabraňovat modernizaci církve, kterou v šedesátých letech 20. století vyhlásil [[Druhý vatikánský koncil]] (1962-1966). Na jaře roku 1968 po dlouhých jednáních z iniciativy [[Jiří Němec|Jiřího Němce]] a P. [[Vladimír Rudolf|Vladimíra Rudolfa]] vzniklo hnutí, které svým názvem odkazovalo na ''Dobré dílo'' [[Josef Florian|Josefa Floriana]]. Pražský arcibiskup [[František Tomášek]] s podporou nejprve váhal, potom však záměr podpořil a 12. května 1968 vyšel v Katolických novinách program DKO. Novinkou bylo to, že DKO chtělo sdružovat biskupy, kněze i laiky ke společné práci na obnově církve v duchu koncilu. Hnutí podporovaly desítky a stovky kněží i věřících, zejména ti, kdo strávili léta života ve vězení. Ve dnech 13. a 14. května 1968 se na [[Velehrad]]ě konal ustavující sněm DKO, kterého se zúčastnilo několik tisíc lidí a vystoupili na něm téměř všichni čeští biskupové; arcibiskup Tomášek byl zvolen předsedou. Projev P. Antonína Mandla, někdejšího tajemníka arcibiskupa Berana, byl jedním z vrcholů sněmu.
ÚV KSČ však založení DKO nakonec nepovolil a po okupaci Československa v srpnu 1968 už nebyla další činnost možná, takže je jeho představitelé sami rozpustili, aby nemohlo být zneužito. Rozkazem Ministra vnitra ČSSR č. 44/1970 (podepsal náměstek Miloslav Košnar) byly 30. září 1970 vydány nové "Směrnice o evidování a rozpracovávání nepřátelských osob", mezi něž patřili také „reakční představitelé a ideologové církevní hierarchie, Díla koncilové obnovy, tajných řádů, sekt a laického hnutí“<ref>J.
==Odkazy==
| |||