Dějiny Slovinska: Porovnání verzí

[[Středozemí|Středozemní oblast]], kam řadíme i území Slovinska, byla osídlena zemědělskými kmeny již v [[5. tisíciletí př. n. l.]] První ucelenější informace o životě v této oblasti pocházejí z období rozkvětu [[Římská říše|Římské říše]] ([[2. století př. n. l.|2.]] a [[1. století př. n. l.]]), pod kterou v této době spadá i území dnešního Slovinska. [[Římané]] tuto oblast postupně osídlují od [[pobřeží]] směrem do vnitrozemí, na sever, na východ, kde zakládají své vojenské osady. Z tohoto období pochází celá řada významných sídel (např. [[Zemono]] - rozlehlý [[vojenský tábor]] ve [[Vipavská dolina|Vipavské dolině]] a vojenský tábor, později osada [[Emona]] na jihovýchodě dnešního [[hlavní město|hlavního města]] [[Lublaň|Lublaně]]). Na území dnešního slovinského pobřeží, v blízkosti [[Sečovlje]], byly jedny z nejrozsáhlejších [[salina|salin]], které zásobovaly [[sůl|solí]] velkou část Římské říše, dokonce větší část produkce končila přímo v [[Řím]]ě. Společně s úpadkem Římské říše v [[3. století|3.]] a [[4. století]] dochází i k snižování významu a vlivu Římské říše na území Slovinska, až k definitivnímu opuštění římských osad v průběhu 4. a [[5. století]]. [[Soubor:Voelkerwanderungkarte.png|250px|thumb|Mapa Evropy při stěhování národů.]]

 

 

[[Soubor:Karantania map.png|thumb|Karantánie.]]

Kolem roku [[550]], v rámci 2. vlny [[stěhování národů]] se předkové [[Slovinci|Slovinců]] posouvají přes [[Morava|Moravu]] k [[Dolní Rakousko|Dolnímu Rakousku]] a společně s předky [[Češi|Čechů]] osídlují od Čech přes [[Rakousko]], [[Maďarsko]] až po jih dnešního Slovinska. Na tomto osídlovaném území, především v jeho západní části, pak dochází k častým střetům nejprve s [[Bavorové|Bavory]] a později s [[Avarové|Avary]] přicházejícími od východu. Po porážce Bavorů v roce [[593]] a útoku na [[Istrie|Istrii]] v roce [[598]] se Slovanům otevírá možnost postupu jak na východ tak na západ. V tomto období také vznikají předpoklady pro vznik státních celků. Prvním je [[Sámova říše]] ([[628]]-[[658]]), kmenový svaz, ke které se kolem roku [[626]] připojují i "Slovinci" žijící na horní a dolní [[Dráva|Drávě]]. Po zániku Sámovy říše kmeny západních Slovanů vytvářejí útvar spolu se slovanským vévodstvím Karantánským, s centrem v současných rakouských [[Korutany|Korutanech]] (Gosposvetsko polje). V [[8. století]] sílí vliv [[Franská říše|Franské říše]]. Frankové postupují směrem na východ, podmaňují si Bavory a kolem roku [[750]] se dostávají na slovinské území. S jejich příchodem se slovinské území dostává do sféry západního vlivu. Začíná probíhat proces [[feudalizace]], zavádí se lenní řád. Své místo si buduje a upevňuje [[katolická církev]]. V roce [[811]] je území [[Karantánie|Karantánců]] rozděleno na dvě centra na úrovni [[arcibiskupství]]: salcburské a akvilejské. Slované jsou pokřtěni a pozvolna ztrácejí svou [[nezávislost]]. V průběhu 8. a [[9. století]] Frankové postupně ovládají všechna teritoria Slovinců. Po neúspěšném povstání proti franské nadvládě, které vede [[Ludovit Posávský]], dochází k odstranění domácích [[kníže|knížat]] a [[kosez]]ů <ref>svobodný [[sedlák]], mezistupeň mezi [[rolník]]em a nižší [[šlechta|šlechtou]], vykonával vojenskou službu, ale žil ve vesnici společně s ostatními, měl větší práva, volba [[kníže]]te</ref> a na jejich místa se dostávají přívrženci Franské říše, především bavorští šlechtici. Slovinsko tak ztrácí svou privilegovanou vrstvu, která by mohla vybudovat podmínky pro státotvorné uspořádání. Sociální těžiště se přenáší na neprivilegované vrstvy.

 

Během [[12. století|12.]] a [[15. století]] dochází k odcizení velkého území, slovinské teritorium se zmenšuje, což má neblahý dopad na [[kultura|kulturu]]. Kulturní centra, jako je Gosposvetsko polje, zůstávají za hranicemi a území, která zůstávají slovinská, se ocitají bez center kulturního života. Na nižší úrovní úlohu střediska kultury pak přebírají [[klášter]]y (působí zde 11 [[řád]]ů, celkem cca 35 klášterů), kde dochází ke slovenizaci jejich obyvatel, jež se stávají nositeli domácí kultury a vzdělání. Zde také vznikají písemné památky z tohoto období, psané [[latina|latinsky]]. Ve druhé polovině 14. století a v 15. století se začíná v klášterních rukopisech uplatňovat i slovinština. Slovinské texty například nalezneme ve Styčenském rukopise (Stični rokopis), jehož autorem je pravděpodobně [[Čech]] ([[katolík]]), který se sem uchýlil z husitských Čech. Jinak se [[slovinština]] prosazuje hlavně v běžném hovoru. Německý jazyk však stále zůstává jazykem vyšších vrstev, v psaném projevu vytlačuje latinu (s výjimkou italských území). Od 14. století vznikají populární, německy psané kroniky, jako jsou [[Štýrská rýmovaná kronika Jakoba Unresta]], nebo anonymní [[Celjská kronika]] (oslava Celjských hrabat).

 

== Novověk (1500–1914) ==