Verze z 13. 10. 2007, 19:45 editovat Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací m Rekategorizace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 5. 2009, 17:26 editovat zrušit editaci Tob (diskuse \| příspěvky) 384 editací Rozlišení na teologický a filosofický význam Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Přirozenost''' (řecky ''fysis'', [[latina\|lat.]] ''natura'', srov. s českým ''nátura'') je podstata, trvalá struktura [[jsoucno\|jsoucna]], pokud je základem či pevnou součástí jeho chování. Tento pochází z [[~~aristotelés~~Aristotelés\|aristotelské]] [[~~Filosofie\|~~filozofie]] a tvoří jeden ze základů filozofické [[antropologie]]. Původně však termín pochází z presókratického myšlení autorů jako Hérakleitos, Démokritos nebo Empedoklés. První výskyt je v Hómérově ~~Odysseie~~Odyssei, když bůh Hermés vytrhává ze země rostlinu a ukazuje Odysseovi její kořen a popisuje jeho účinek, tak je použito výrazu ''~~Kursiva~~fysis'' ~~fysis~~. Autoři jako [[Jan Scotus Eriugena\|Johannes Scotus Eriugena]] či Baruch (Benedictus) Spinoza později rozlišují ~~termín natura na~~ ''natura naturata'' (příroda/přirozenost stvořená) a ''natura naturans'' (příroda/přirozenost tvořící), jíž je bůh. ==Christologická kontroverze==▼ == Přirozenost v teologii == ▲==Christologická kontroverze== Pojem přirozenosti byl klíčovým také v [[teologie\|teologických]] debatách [[4. století\|4.]] a [[5. století]], kdy se [[církev]] a [[teolog]]ové zabývali [[osoba\|osobou]] [[Ježíš Kristus\|Ježíše Krista]]. [[Chalkedonský koncil]] se v tomto sporu vyslovil v tom smyslu, že Ježíš Kristus byl zároveň [[bůh]] i člověk, tedy se že v osobě Ježíše z Nazareta spojila božská přirozenost s přirozeností lidskou (viz [[hypostatická unie]]). ==Přirozenost a milost== Člověk je podle křesťanské teologie schopen přijmout Boží sebesdílení a sebedarování, to je jednou z hlavních vlastností jeho přirozenosti. Středověká filozofie pak tuto zásadu vyjadřuje ve rčení: ''gratia supponit naturam'' (milost předpokládá přirozenost) – člověk není schopen přijmout boží sdělení či dar, pokud k tomu není disponován. ==Přirozenost u Karla Rahnera== Pojem přirozenosti je také důležitým v teologii [[Karl Rahner\|Karla Rahnera]]. U něj je přirozenost základní charakteristikou vlastní člověku; vyznačuje se především otevřeností vůči [[transcendence\|transcendenci]]. V této otevřenosti je člověk schopen sdílet Boha ve svobodné [[milost]]i. ==Související odkazy==

Přirozenost: Porovnání verzí