Mictlan: Porovnání verzí

Než zemřelí přišli do Mictlanu, museli podstoupit strastiplnou čtyřletou pouť zvanou [[mitclannetoliniztli]] - museli na hřbetě některého z mytických zvířat (obvykle psa) překonat rozbouřenou řeku, proklouznout údolím mezi horami, které do sebe navzájem narážely a hrozily jim rozdrcením, přejít jiné hory, pokryté kameny tak ostrými, že jim rozdíraly nohy do krve, prudký vítr jim zraňoval tváře, jedno z podsvětních božstev, [[Temiminateuhctli]], po nich střílelo šípy, ohrožovala je dravá zvěř a oslepující mlha. Na každém z těchto hrůzných míst ztratili nově příchozí část své pozemské podstaty, pozbyli dokonce i své krve, kostí a srdce. Zbavovali se tak všech vášní, včetně touhy po životě a vědomí své vlastní identity, naplnili svůj osud, aby mohli konečně sestoupit do deváté úrovně podsvětí. Dravou šelmou, která se na cestě do Mictlanu živila lidskými srdci, byl podle některých verzí sám [[Tezcatlipoca]]. Mrtvé však doprovázel a poskytoval jim podporu [[psychopomp]] (převaděč mrtvých) [[Xolotl]].

 

 

Mictlan v tomto směru nebyl příliš utěšeným místem. Severní vítr, o němž [[Aztékové]] soudili, že z Mictlanu přináší nářky mrtvých, obviňovali také jako původce různých nemocí (například bolesti hlavy). Soudí se, že předobrazem tohoto [[podsvětí]] byla [[Teotlalli]], označená později za sídlo boha země [[Tlalteuhctli]]ho, území nehostinných [[step]]í a [[polopoušť|polopouští]] na [[sever]]u, odkud [[Aztékové]] pocházeli a většinou na ně nevzpomínali v dobrém.