Fluorid vápenatý: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m drobné opravy
Lubos (diskuse | příspěvky)
m -odkaz na rozcestník
Řádek 52:
Fluorid vápenatý se běžně používá jako materiál pro optické účely, jak pro oblast [[infračervené záření|infračerveného]], tak [[ultrafialové záření|ultrafialového]] záření, protože záření těchto vlnových délek (0,15 až 9 µm) výborně propouští a má extrémně nízký [[index lomu]]. Navíc je tento materiál poměrně chemicky inertní, takže nepodléhá korozi. Nicméně při vlnových délkách okolo 157 nm, které jsou užitečné pro výrobce [[polovodič]]ů, index lomu fluoridu vápenatého překračuje únosnou mez. Tento problém lze zmírnit optimalizací procesu růstu [[krystal]]u. Je to zvláště důležité, pokud jde o ultrafialový optický materiál pro [[integrovaný obvod|integrované obvody]] vyráběné [[fotolitografie|litograficky]]. [[Canon]] používá u některých svých [[čočka (optika)|čoček]] "L" (Canon L lens) také uměle krystalizovaný fluorid vápenatý, který má nižší světelnou [[disperze (světlo)|disperzi]]. U infračervených optických materiálů je fluorid vápenatý někdy znám jako obchodní značka "Irtran-3" firmy [[Eastman Kodak]], ale toto označení je zastaralé.
 
Fluorid vápenatý [[dopování (polovodiče)|dopovaný]] [[uran (prvek)|uranem]]em byl druhým vynalezeným typem pevnolátkového [[laser]]u (60. léta 20. století). Peter Sorokin a Mirek Stevenson z laboratoří [[IBM]] v [[Yorktown Heights]] ([[Spojené státy americké|USA]]) představili laser pracující na vlnové délce 2,5 µm krátce po [[Theodore Maiman|Maimanově]] [[rubínový laser|rubínovém laseru]].
 
CaF<sub>2</sub> se používá také jako [[tavidlo]] pro zpracování [[železo|železa]], [[ocel]]i a jejich [[slitina|slitin]]. Účinek je založen na podobném bodu tání, jako má železo, na schopnosti rozpouštět [[oxid]]y a na schopnosti [[smáčivost|smáčet]] oxidy a [[kov]]y.