Pokaždé, když zní nějaký [[tón]], je to proto, že rovnoměrněpravidelně vibruje hmotanějaká součást nástroje (ozvučnástruna, sloupec deskavzduchu, hlasivky atd). Nástroj (s výjimkou elektronického tónového generátoru generujícího čistý „sínus“) ale nikdy nevibruje pouze na základní [[frekvence|frekvenci]], tedy na frekvenci tónu, který slyšíme. Vždy jese rozeznívánchvěje ještě v celočíselných násobcích základní frekvence. Tyto násobky jsou frekvenční hodnoty alikvotních tónů. První alikvótní tón je tedy dvojnásobné frekvence než základní tón, druhý trojnásobné atd. Alikvotní tóny vytváří řadu, ve které jsou [[interval (hudba)|intervaly]] mezi jednotlivými tóny stále menší a menší. To je důsledek faktu, že lidské ucho vnímá zvuk v podstatě logaritmicky. Každá další [[Interval (hudba)|oktáva]] má dvojnásobnou frekvenci. Frekvence oktáv tedy rostou exponenciálně (v mocninách), kdežto frekvence alikvotních tónů rostou pouze lineárně (v násobcích).
Specifická barva tónu každého jednotlivého nástroje je pak dánazávisí právě různě intenzivním zastoupením jednotlivých alikvotních tónů v jeho zvuku.
== Alikvotní tóny v hudbě a hře na hudební nástroje ==
