Verze z 26. 11. 2008, 01:09 editovat Bab dz (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 9 486 editací m wikifikovat ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 9. 5. 2009, 19:54 editovat zrušit editaci Xqbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 174 908 editací m robot přidal: ca:Sant Pancraç; cosmetic changes Přejít na další porovnání →
Řádek 4: Podle nejznámější verze životopisu se sv. Pankrác narodil v maloasijské Frygii jako syn ve vznešené pohanské rodině. Brzy ztratil oba rodiče a se strýcem Dionýsiem odešel do Říma. Nedaleko jejich statku se během pronásledování křesťanů ukrýval papež Kornélius (251-243) či Caius (283-296). Brzy došlo k jejich setkání a Pankrác se strýcem se obrátili ke křesťanství. Strýc Dionýsius brzy po svém křtu zemřel přirozenou smrtí, zatímco mladý takřka patnáctiletý Pankrác byl během pronásledování křesťanů lapen a předveden před císaře Valeriána (253-260) či Diokleciána (303-305). Císař mladého Pankráce, snad syna jednoho ze svých blízkých přátel, nabádal k odmítnutí křesťanské víry, ten však odmítl a ještě císaři vyčetl uctívání nemravných bohů. Císař, zostuzen jeho řečí, dal nakonec mladíka stít na Via Aurelia, kde ho 12. května pohřbila jakási žena Octavilla. Legenda o umučení sv. Pankráce byla sepsána asi v 6. nebo v 7. století. Nejstarší zmínky o svátku sv. Pankráce se však nachází již v Jeronýmově martyrologiu (431-450), gelasianském sakramentáři (patrně ze 6. století) a gregoriánském sakramentáři (715-731). Svátek sv. Pankráce je shodně uveden na den 12. května. Podle sbírky papežských životopisů, Liber pontificalis, nechal papež Symmachus (498-514) na počátku 6. století za hradbami Říma na Via Aurelia vystavět světci baziliku. Stejný zdroj uvádí, že po skonu papeže Virgilia (537-555) šel jeho nástupce Pelagius (556-561) před svým dosazením na Apoštolský stolec ke hrobu sv. Pankráce, aby se zde očistil ze spoluviny na jeho smrti. Toto je první doklad o uctívání světce jako mstitele křivé přísahy. Dále byl považován za patrona nemocných, dětí, mladých, nové setby, květin a ve středověku v německých zemích i rytířů a šlechty. Již od druhé poloviny 6. století se pankrácký kult šířil Itálií a přilehlými zeměmi. Papež Pelagius II. (579-590) poslal relikvie sv. Pankráce do Marseille. Jeho následovník papež Řehoř Veliký (590-604) kult obzvláště propagoval. Jako první kázal na svátek sv. Pankráce nad světcovým hrobem a Pankrácovy ostatky daroval do Neapole, Mesiny, Milána i anglického Canterbury. Další papežové se rovněž zasloužili o šíření kultu, zejména do Francie a Anglie. Do německých zemí se však prokazatelně dostal až na konci 9. století. Král Arnulf Korutanský roku 896 přitáhl k hradbám Říma a se svým vojskem rozbil ležení u kostela sv. Pankráce. Po té, co město dobyl, jej papež Formosus (891-896) korunoval na císaře a daroval mu relikvii sv. Pankráce. Císař ostatek uložil ve své kapli na falci v bavorském Rodingu poblíž Šumavy. Odtud se dále šíří po Německu. První zmínka o přítomnosti relikvií sv. Pankráce v Čechách se váže až k roku 1095. Podle Mnicha sázavského je do kaple v levé straně kostela Sázavského kláštera vložil tehdejší biskup Kosmas. Je možné, že jejich zisk souvisel až s kajícnou cestou opata Božetěcha do Říma, ale není vyloučeno, že se do Čech dostaly již při dřívějších cestách českých diplomatů k papežskému dvoru. == Základní literatura == Řádek 22: [[Kategorie:Křesťanští konvertité\|Pankrác, svatý]] [[ca:Sant Pancraç]] [[de:Pankratius]] [[en:Pancras of Rome]]

Svatý Pankrác: Porovnání verzí