Dalmatština: Porovnání verzí

'''Dalmatština'''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čermák | jméno = František | odkaz na autora = František Čermák | titul = Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = 978-80-246-0154-0 | kapitola = | strany = 65, 308 | jazyk = }}</ref> nebo '''dalmátština'''<ref>[[NASCS]], s. 873</ref> je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního Balkánu[[Balkán]]u, zejména v dnešních městech [[Zadar]] (dalmatsky ''Jadera''), [[Trogir]] (''Tragur''), [[Split]] (''Spalatro''), [[Dubrovnik]] (''Raugia'') a [[Kotor]] (''Cattaro'') a na blízkých otrovechostrovech [[Krk]] (''Vikla''), [[Cres]] (''Crepsa'') a [[Rab]] (''Arba''). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší [[italština|italštině]] než [[rumunština|rumunštině]]. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také dalmatští Italové a Slované, jejichž jazyk ([[chorvatština]]) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk Tuone Udaina († 10. 6. 1898<ref>František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308</ref>), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ ( dalmatsky „holič“). Na rozdíl od [[istrorumunština|istrorumunštiny]] a [[meglenorumunština|meglenorumunštiny]] se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, ''[[fiumština|fiumské]]'' nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.