Česká barokní literatura: Porovnání verzí

Přidáno 10 bajtů ,  před 10 lety
m
pomlčky
m (pomlčky)
Česká literatura po Bílé hoře byla zásadně poznamenána nucenou rekatolizací. Skutečnost, že nekatoličtí kněží, učitelé a měšťané, odkud pocházela většina předbělohorské české inteligence, často dali přednost emigraci před konverzí na katolictví, ovlivnila českou kulturu na více než 250 let. To však neznamenalo úplné přerušení kontinuity česky psané literatury. Autoři (často jezuité) působící v českých zemích navazovali na předchozí tradice, znali tvorbu minulosti a cítili se být Čechy.
 
Česká barokní literatura byla z důvodu nepříznivých politicko-kulturních okolností žánrově omezená. Jedná se především o náboženskou literaturu, rozšířeným žánrem byla [[homiletika|kazatelská próza]], mnohdy velmi působivá, již tvořila celá plejáda katolických kněží, činných zejména v letech cca 1650-17301650–1730. Oblíbené a pro dobu charakteristické byly rozsáhlé [[kancionál]]y, do nichž byly zařazovány i písně protestantských autorů nebo části starších [[husité|utrakvistických]] zpěvníků. K homiletice a k písni se úzce váže duchovní poezie, zastoupená i autory evropské úrovně, [[Adam Michna z Otradovic|Adamem Michnou z Otradovic]], [[Felix Kadlinský|Felixem Kadlinským]] a [[Bedřich Bridel|Bedřichem Bridelem]]. Dalším typickým dobovým žánrem byly „nebeklíče“ a jiné modlitební knihy. Až do konce 18. století působila nadace Dědictví sv. Václava, založená r. 1669 jezuitou [[Matěj Václav Šteyer|M. V. Šteyerem]], vytvářející podmínky k vydávání české duchovní literatury. Za její podpory vyšla v letech 1677-17151677–1715 tzv. Svatováclavská bible, důležitý článek v dějinách české bible.
 
Z hlediska historické kontinuity je velmi významná próza dějepisná. Asi nejvýznamnější český historik té doby [[Bohuslav Balbín]] psal prakticky jen latinsky. Česky psanou historiografii či spíše historickou beletrii představuje v prvé řadě Balbínův přítel a následovník [[Tomáš Pešina z Čechorodu]] a jeho dílo ''Prodromus Moravographiae, tj. Předchůdce Moravopisu'' (1663), v němž výslovně uvádí důvody, jež ho vedou k tomu psát jej česky. Další významné práce jsou ''Poselkyně starých příběhův českých'' od [[Jan František Beckovský|J. F. Beckovského]] (1700) a anonymní ''[[Země dobrá, to jest země česká]]'' (1754), ohlašující tzv. předobrození. Ačkoliv obě díla čerpají z více pramenů, nejdůležitějším zdrojem jim je ''[[Kronika česká]]'' [[Václav Hájek z Libočan|Václava Hájka z Libočan]], jejíž nedostupnost se ostatně snaží nahradit. Pozoruhodné je na nich jasně prokatolické stanovisko, které se ovšem nijak nevylučuje se silně vlasteneckým tónem, zvláště v ''Zemi dobré'' přecházející do obrany národa vyloženě obrozeneckého ražení.
Dále se setkáváme s texty prakticky zaměřenými, jako jsou mluvnice, kuchařky, kalendáře či hospodářské příručky. Spíše ojedinělou kompilací je ''Gruntovní počátek matematického umění'' od J. Veselého (1734), popřípadně encyklopedicky zaměřený ''Vejtah světa'', sepsaný J. V. Paroubkem v roce 1743, vydaný však až 1765. Zeměměřičskou příručku ''Prý hrubě vážený, nyní ale zavržený, neboližto reformirovaný falešné zemoměření'' vydal r. 1738 P. K. Světecký. Zvláštní kapitolu tvoří knížky lidového čtení a kramářské tisky. Jejich společenská role coby živého kulturního a jazykově českého proudu ve styku s nejširší čtenářskou základnou byla nezastupitelná. Jejich inspirační vlivy jsou zřetelné v české literatuře hluboko do 19. století a v některých případech i dále (např. [[Josef Váchal]]). Barokní slovesnost na jedné straně pojala kulturní dědictví předešlých století, a na druhé straně živila moderní českou literaturu. I pokud jde o hudbu, předpokládá se dnes, že lidová píseň nejčastěji vznikala jako adaptace umělé městské tvorby v lidovém prostředí, a to hlavně v 18. století.
 
Ač v mizivém nákladu, v letech 1719-17721719–1772 vycházely Pražské poštovské noviny.
 
Popularitě se v době baroka těšily i překlady a adaptace zahraničních autorů, například Němce [[Martin z Kochemu‎|Martina z Kochemu‎]], jehož díla do češtiny překládal zejména Edelbert Nymburský, či ''Věčný pekelný žalář'' Itala [[Giovanni Battista Manni|G. B. Manniho]], který pro českého čtenáře upravil [[Matěj Václav Šteyer]].
== Dostupnější barokní literatura (vydaná po r. 1950) ==
 
Jan Amos Komenský, kompletní dílo, 23. sv. Praha: Academia 1969-19921969–1992.
 
Bohuslav Balbín, ''Krásy a bohatství české země. Výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého''. výbor uspořádala a z latiny přeložila Helena Businská, úv. stať Zdeňka Tichá. Praha: Panorama 1986.
Fridrich Bridel, ''Básnické dílo''. k vydání připravil, předmluvu, vydavatelské poznámky, vysvětlivky a slovníček napsal Milan Kopecký. Praha: Torst, Societas 1999.
 
Adam Micha z Otradovic, ''Básnické dílo, texty písní 1647-16611647–1661''. ediční příprava a komentář Mirek Čejka. Praha: NLN 1999.
 
Jan Božan, ''Slaviček rájský''. k vydání připravili Jan Malura a Pavel Kosek ; přepis notací Michael Pospíšil. Brno: Host, Ostravská univerzita, Ústav pro regionální studia 1999.