Verze z 6. 5. 2009, 09:02 editovat Slady (diskuse \| příspěvky) 7 998 editací m odstranění "u nás" ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 5. 2009, 23:18 editovat zrušit editaci Aum (diskuse \| příspěvky) 786 editací m - v češtině; atonalita Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Dodekafonie''' (z řeckého ''dodeka/dvanáct'' a ''fonie/znění'' - ~~v češtině~~používá se ~~používá~~ též označení '''dvanáctitónová hudba''') je technika skladby a druh hudby, vytvořený na počátku dvacátého století rakouským skladatelem [[Arnold Schönberg\|Arnoldem Schönbergem]]. Vznikla jako důsledek stále obecnějšího a volnějšího chápání funkčních harmonických vztahů, využívání nových souzvuků a postupného zrovnoprávnění všech dvanácti tónů temperované chromatiky v evropské hudbě konce [[19 .století\|19.]] a začátku [[20. století]]. Dodekafonická kompozice je založena na takzvaných [[tónová řada\|tónových řadách]]. Jedná se o dvanáctitónové (odtud název) sekvence, ve kterých musí být obsaženo všech dvanáct tónů stupnice, tzn. žádný se nesmí opakovat. Tyto řady lze dále transformovat a odvozovat z nich řady další a to pomocí tradičních ([[Inverze (hudba)\|inverze]], [[račí postup]], [[Transpozice (hudba)\|transpozice]]) i Schönbergem vynalezených postupů. Z vytvořených řad se odvozuje celá kompozice, řady jsou používány melodicky i harmonicky ve všech hlasech skladby, přičemž základním organizačním principem dodekafonické hudby je intervalové uspořádání použitých tónových řad, nikoli harmonicko-melodické vztahy, jako je tomu v případě hudby tradiční. Řádek 17: S využitím dodekafonických principů lze dosáhnout vyváženého použití všech dvanácti tónů stupnice a vytvořit hudební struktury bez tonálního centra a tonálních funkčních vztahů a tím dospět k [[atonalita\|atonalitě]] - popření tonálního principu (atonality je však možné dosáhnout i tradičními prostředky). Dodekafonické principy lze ~~však~~ použít i v tonálním kontextu ~~a atonality je možné dosáhnout i tradičními prostředky~~. Poslech dodekafonické hudby je velmi náročný a pro některé téměř nesnesitelný. Propracovaný systém vnitřní organizace skladby často posluchač není schopen postřehnout a hudba na něho působí chaotickým nebo citově chladným dojmem. Ačkoliv s touto technikou dodnes skladatelé experimentují, je mnohými dodekafonie považována za slepou větev vývoje evropské hudby.

Dodekafonie: Porovnání verzí