'''Vimalamitra''' byl [[Buddhismus|buddhistický]] [[bhikkhu|mnich]] z [[8. století|osmého]] [[století]] ze země zvané [[Odijana|Uddijána]] ([[Tibetština|tib.]] Orgjän), což kdysi mělo být skutečné království rozprostírající se na území dnešního severního [[Pákistán]]u. Dle tradice měl být Vimalamitra známý jako největší [[Indie|indický]] učenec své doby. Narodil se ve středně zámožné rodině . Nejprve byl žákem [[Tantra|tantrického]] mistra ''Buddhaguhje''. Poté se mu mělo údajně zjevit božstvo a vyzvat jej, aby se vydal do [[Čína|Číny]] a vyhledal zde mistra jménem [[Šrí Simha]]. Vimalamitra uposlechl a v Číně se opravdu setkal s [[dzogčhen]]ovým mistrem Šrí Simhou, u něhož studoval dvacet let. Dle tradice se měl Vimalamitra po smrti Šrí Simhy stát učitelem jakéhosi indického krále a následně měl dalších sedm let praktikovat na pohřebišti. Poté jej Tibetský král [[Thisong Decän]] pozval do [[Tibet]]u. Tak měl vedle [[Padmasambhava|Padmasambhavy]] a [[Pagor Vairóčana|Vairóčany]] zásadní význam pro přenesení [[Buddhismus|buddhismu]] a obzvlášť dzogčhenu do této země. Po třinácti letech působení v Tibetu odešel do [[Čína|Číny]] a zde dosáhl realizace tzv. duhového těla. Slíbil, že se každé [[století]] v Tibetu znovuzrodí, aby tak udržoval a šířil dzogčhenovou nauku o nejvnitřnější podstatě (''ňingthig'').
'''Vasubandhu''' (pravděpodobně 4.–5. století) byl významný [[buddhismus|buddhistický]] učenec, nevlastní bratr Asangy, spoluzakladatel buddhistické školy jógáčáry a autor významného filozofického spisu Abhidharmakóši. Japonské buddhistická škola džódó šinšú jej považuje za druhého patriarchu, v [[zen]]ovém buddhismu je považován za dvacátého prvního patriarchu. Poměrně často se o Vasubandhovi hovoří jako o dvou osobách.
