MacDonaldova bílá kniha: Porovnání verzí
vytvoření článku |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 28. 4. 2009, 22:54
MacDonaldova bílá kniha (anglicky: MacDonald White Paper), kvůli svému významu známa i jen jako Bílá kniha, mezi Židy pak známá jako Černá kniha, je prohlášení britské politiky z 9. listopadu 1938 a uzákoněné 17. května 1939, které zdaleka nejvíce postihlo emigraci do mandátní Palestiny. Tento dokument, pojmenovaný po britském ministru pro kolonie Malcolmu MacDonaldovi, reflektoval odpor arabského světa (zejména pak Egypta, Iráku, Saúdské Arábie, Sýrie a Jemenu) vůči židovskému přistěhovalectví do Palestiny.[1] Svůj podíl na něm měla i blížící se druhá světová válka a arabská revolta v letech 1936 až 1939 namířená jak proti Židům i Britům.[2]
Důsledky
Tato bílá kniha stanovila přísná pravidla výrazným způsobem omezující židovskou imigraci do Mandátu, podle nichž smělo být do Palestiny během následujících pěti let (do května 1944) vpuštěno pouze 75 tisíc Židů (mimo to existovala případná rezerva pro 25 tisíc naléhavých případů).[1] Po pěti letech měla být imigrace zcela závislá na vůli arabské většiny, která se však otevřeně stavěla proti jakékoliv další imigraci.[1] Takovéto mimořádné omezení židovského přistěhovalectví se v důsledku rovnalo rozsudku smrti pro statisíce Židů prchajících před nacismem.[3]
Mimo to tato bílá kniha říkala, že „židovský stát nebude vytvořen proti vůli arabské většiny,“ čímž se Britové přímo obrátili pro Churchillově bílé knize z roku 1922, podle níž měla židovská imigrace pokračovat („v závislosti na ekonomické kapacity země“) až do dosažení židovské většiny. „Zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině“, které Židům zaručovala Balfourova deklarace z roku 1917, tak podle MacDonaldovy bílé knihy měla probíhat v rámci arabského státu.[1]
Dokument odmítli jak Židé, tak Arabové. Židé se navíc cítili britským přístupem rozhořčeni a zrazeni, neboť Britové tímto porušili všechny své dosavadní závazky. Z tohoto období mimo jiné pochází slavný citát Davida Ben Guriona, který prohlásil, že je nutné „podpořit Velkou Británii ve válce, jako by nebylo Bílé knihy, zároveň však bojovat proti Bílé knize, jako by nebyla válka.“[2]
Souvislosti
Bílá kniha byla zveřejněna 9. listopadu 1938, pouhé dva týdny poté, co muselo Československo (i vinou Spojeného království), na základě Mnichovské dohody, postoupit Německé říši území Sudet. V ten samý den na území ovládané Třetí říší propukla takzvaná Křišťálová noc; obrovský pogrom, při kterém bylo do koncentračních táborů posláno 25 až 30 tisíc Židů, na 200 synagog bylo zničeno a 91 Židů bylo zavražděno. Uzákoněna byla v květnu 1939, přibližně dva měsíce poté, co Německá říše zahájila okupaci Česko-Slovenska.
Odkazy
Poznámky
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku White Paper of 1939 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 108-109 s. ISBN 80-7257-740-9.
- ↑ a b ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 50.
- ↑ BLAUSTEIN, Max. Židovská historie: Britské mandátní území Palestina - Peelova komise [online]. Eretz [cit. 2009-04-28]. Dostupné online.