Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle: Porovnání verzí

 

Na Moravě a v Čechách zůstal přes 22 let, naučil se dobře česky a získal i český [[inkolát]]. Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa [[Stanislav Pavlovský|Stanislava Pavlovského]] a pak [[Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka|Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka]] napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty Michaela Sendivogia<ref>[http://books.google.pl/books?id=7hHqfdluhRgC&pg=PA169&dq=paprocki+bartosz&lr=&hl=en&sig=LYQyNQqDC9rorB6Qlcz7Qju7Qnk#PPA169,M1 The Rosicrucian Enlightenment Revisited]</ref> Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27.12.1614 zemřel a je tam pohřben.

 

Historický význam jeho děl, zejména "Zrcadla markrabství moravského" (1593) a "Diadochu" (1602), obšírné kroniky českých knížat, králů, šlechty i měst, je značný přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici XVI. století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury<ref>[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/312033-paprocky Heslo z Ottova slovníku naučného]</ref>.

 

== Bibliografie ==

 

{{DEFAULTSORT:Paprocký, Bartoloměj}}

[[Kategorie:Úmrtí 1614]]

[[Kategorie:Heraldici]]