Akádie: Porovnání verzí

V roce [[1604]] připlula do ústí řeky [[St.-Croix]] (dnes na hranicích [[Maine]] a [[Nový Brunšvik|Nového Brunšviku]]) skupina [[Francouz|francouzských]] osadníků vedených [[Samuel Champlain|Samuelem de Champlainem]]. Tito osadníci nazvali okolí této řeky Akádií buď podle starověké ''A(r)kádie'' nebo nejasného ''Le Cadie''. Nejprve se osadníci usídlili na ostrůvku v ústí řeky, avšak po kruté zimě na přelomu let [[1604]]/[[1605]], během které zahynula polovina osadníků hladem se přeplavili na protější stranu [[záliv Fundy|zálivu Fundy]], kde vybudovali osadu [[Port Royal]]. V roce [[1613]] ji napadli a zničili [[Anglie|Angličané]] z [[Virginie]]. Ve dvacátých letech sedmnáctého století se zde pokusil založit Nové Skotsko [[Skotsko|skotský]] šlechtic [[William Alexander]], ale oblast zůstala v držení [[Francie]] , která ji v roce [[1654]] vyměnila za ostrov [[Svatý Kryštof a Nevis|Svatý Kryštof]] s prospěch [[Spojené království|Velkou Británií]]. Protože [[Spojené království|Velká Británie]] svou část dohody nedodržela, [[Francie]] roku [[1670]] převzala správu oblasti celkem bez nesnází zpět. Počet obyvatel se zvyšoval velice pomalu. Místní obyvatelé se živili především rybolovem a mnozí se po skončení sezóny vraceli domů, do zámoří. Zůstávali spíše jednotlivci, takže v roce [[1671]] zde žilo jen 400 Francouzů a v roce [[1714]] 2900. Během [[války o dědictví španělské]] se [[Anglie|Angličané]] dvakrát pokusili [[Port Royal]] dobýt (v letech [[1704]] a [[1707]]). Uspěl až jejich třetí pokus v roce [[1710]] a na základě [[Utrechtský mír|Utrechtského míru]] získali v roce [[1713]] do svého držení. Od začátku panovaly nejasnosti, zda [[Francie]] postoupila Akádii celou nebo pouze oblast kolem zálivu Fundy (interpretace pojmu ''staré hranice'') a spory o budoucnost zdejších [[Francouzi|francouzských]] osadníků, tzv. [[Akaďani|Akaďanů]]. Část jich sice odešla na ostrovy Saint-Jean a Royale (dnes [[ostrov Prince Edwarda]] a ostrov [[Cape Breton]]), nicméně většina se rozhodla zůstat ve svých domovech. [[Britové|Britové]] souhlasili pod podmínkou, že odpřísáhnou věrnost jejich panovníkovi, což se [[Akaďani|Akaďanům]] příliš nezamlouvalo. Dohoda z roku [[1730]]. nakonec vedla ke kompromisu: [[Akaďani|akadští]] [[Francouzi]] odpřísáhli věrnost koruně s podmínkou, že ta po nich nebude žádat, aby bojovali proti [[Francie|Francii]]. Během [[válka o rakouské dědictví|války o rakouské dědictví]] se Francouzi dvakrát ([[1744]] a [[1746]]) snažili dobýt Akádii zpět. Po obnovení bojů v roce [[1755]] se místní úřady rozhodly přimět [[Akaďani|Akaďany]] k bezpodmínečné poslušnosti koruně. Když s ohledem na dohodu z roku [[1730]] odmítli, rozhodly [[Spojené království|britské]] úřady a vojsko o odsunu obyvatelstva označovaném později za ''Grand Dérangement'' (Velké Vyrvání/Hrůza). Na podzim [[1755]] deportovalo [[Spojené království|britské]] vojsko 5000 – 6500 osob. Cílem vysídlenců se stalo [[Spojené státy americké|Třináct kolonií]], z nichž ale většina odmítla vyhnance přijmout a deportovala je dál, nebo je uvěznila. V roce [[1758]] jejich řady rozšířili [[Akaďani|Akaďané]] deportovaní po dobytí francouzské pevnosti Louisbourg z ostrova [[Cape Breton|Royale]]. Jednalo se o dalších 3500 – 4000 osob. V souvislostmi s těmito deportacemi se často ''Grand Dérangement'' považuje za první a zřejmě jedinou [[genocida|etnickou čistku]] v [[Amerika|Americe]] spáchanou na neindiánském obyvatelstvu. Už během války řada vyhnanců nalezla útočiště ve [[Francie|Francii]], [[Francouzská Guyana|Francouzské Guyaně]], v [[Louisiana|Louisianě]] a na [[Haiti]], odkud ale později odešla z větší části opět do [[Louisiana|Louisiany]], kde splynutím s místními [[kreolština|kreoly]] vytvořili etnikum [[Cajunové]]. Malá část našla útočiště na [[Saint-Pierre a Miquelon|Saint Pierre a Miquelonu]], kde se v letech [[1778]] a [[1793]] stala cílem dalších dvou [[Spojené království|britských]] deportací. Část [[Akaďani|Akaďanů]] se do oblasti vždy vrátila a dnes tvoří významnou složku populace především v [[Nový Brunšvik|Novém Brunšviku]],