Jakob van Hoddis: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
napsání
 
mBez shrnutí editace
Řádek 1:
'''Jakob van Hoddis''' (vlastním jménem '''Hans Davidsohn''', [[16. května]] [[1887]]-1942, přesné datum není známé) byl [[Německo|německý]] [[expresionismus|expresionistický]] [[básník]] [[Židé|židovského]] původu. Jeho nejslavnější báseň ''Světaskon'' (''Weltende'', [[1911]]) je pokládána za vůbec první expresionostickou báseň. Jeho básně se vyznačují groteskním stylem, [[černý humor|černým humorem]] a zároveň přísně dodržovanou [[verš]]ovou formou. Typické jsou pro něj temné a [[katastrofa|katastrofické]] obrazy [[smrt]]i, [[podzim]]u a zániku, popisované ovšem velmi [[sarkasmus|sarkastickým]] způsobem. Patřil k nejvlivnějším expresionistickým básníkům.
 
Narodil se v hodiněrodině židovského [[lékař]]e. V roce [[1909]] založil skupinu ''Nový klub'' (''Neues Club''), doke které se přidali jeho prátelé [[Kurt Hiller]], [[Georg Heym]], [[Ernst Blass]], [[Erich Unger]], [[Alfred Lichtenstein]] a později [[Else Lasker-Schülerová]]. Poesie členů této skupiny, z níž se později vyvinul [[kabaret]], byla jedním z prvních projevů expresionistického stylu. Van Hoddisovy životní podmínky se zhoršovaly, ztrácel přátele, nebyl přijat na [[universita|universitu]]. Po smrti otce v roce [[1914]] se duševně zhroutil a musel být hospitalisován. Od roku [[1914]] se zhoršovalo jeho duševní zdraví, přesto žil v soukromé péči své matky až do roku [[1927]], kdy byl z finančních důvodů internován v [[psychiatrická léčebna|psychiatrické léčebně]]. Když se [[Hitler]] v roce [[1933]] stal kancléřem, rodina Davidsohnů emigrovala do [[Palestina|Palestiny]]. Jakob van Hoddis ale jako nesvéprávný nemohl odjet ze země a proto zůstal v Německu. Třicátého dubna [[1942]] byl spolu s pěti sty dalšími chovanci ústavu odvezen do [[Vyhlazovací tábor Sobibor|vyhlazovacího tábora Sobibor]], kde byli všichni zavražděni. Přesné datum smrti není známé.