Surmové: Porovnání verzí

{{bez zdrojů}}

Surmové patří k nejpůvodnějším etnickým skupinám v Etiopii. Sami vehementně popírají jakoukoli příbuznost s kmeny Mursi

a Meen, a to navzdory skutečnosti, že mají podobné zvyky a mluví stejným jazykem. Surmové žijí usazeni v izolované a těžko přístupné oblasti poblíž řeky Omo. Jejich přesný počet není znám.

 

Surmové žijí ve vesnicích složených z chýší. Jejich hospodářství je převážně pasteveckého charakteru, ale zabývají se i lovem, sběrem plodů a pěstováním kukuřice, fazolí a čiroku. Zvěř loví ve skupinách s pomocí cičených psů. Surmové používají čirok

na výrobu alkoholického nápoje zvaného ''borday'', který popíjejí tradičně při pohřebních slavnostech.

Ve velké uctě jsou stařešinové a jejich názory. Řídí shromáždění a mají na nich vždy poslední slovo. Surmové však nemají vůdce jako takové. Základní jednotkou společnosti je rodina (manželka a děti). Muži, zpravidla polygamní, vykonávají své úkoly daleko od domova. Jejich úkolem je starat se o zvířectvo a obrana země. Ženy se starají o vše ostatní kolem domácnosti.

 

„ Tam nahoře v hlubinách tmavomodrého nebe je Tumu, nejvyšší Bůh-Pán deště, který náhle zaplní vyprahlá koryta řeky, vleje do polí nový život a poskytne žíznícím zvířaqtům úlevu.“ (Giovanni Giansanti) Tumu je vzdálený a tajemný, nejsou mu adresovány písně ani modlitby, ani ho nelze po smrti poznat, ta je koncem všeho. Surmové vědí, že musí den po dni zvládat sami. Ani islám, ani křesťanství neměly na jejich pragmatické pojetí lidské existence žádný vliv. Surmové věří v dobré a zlé duchy ve zvířatech, stromech a horách.

 

Velmi nápadným znakem jejich kultury je zvyk vsazování kotouče z balzového nebo terakotového dřeva do spodního rtu jako znak kmenové identity a ozdoba. Je to také užitečný prostředek sdělující velikost věna, jaké zaplatila ženichova rodina rodině nevěsty. Velikost kotouče je přímo úměrná počtu dobytka, jenž je používán jako platba. Dalším zvykem je iniciační rituál obřízky, nošení oštěpu, dřevěného nebo koženého štítu a podkovovitého nárameníku s nožem.

Dalším charakteristickým znakem kultury Surmu je zdobení těla pomocí barev získaných z vápna a okru rozpuštěného ve vodě, nanášených prsty. Účel je především estetický.