Třetí věk: Porovnání verzí

Třetí věk Slunce začíná porážkou [[Temný pán|Temného pána]] [[Sauron]]a armádami svobodných národů [[Středozem]]ě. Při obléhání Sauronovi pevnosti [[Barad-dûr]] padli jak poslední velekrál [[Noldor]] [[Gil-galad]], tak Númenorský král [[Arnor]]u [[Elendil]] se svým synem [[Ánorion]]em. Druhému Elendilovu synu [[Isildur]]ovi se podaří otcovým zlomeným mečem [[Narsil]]em utnout Sauronovi z ruky [[Jeden Prstenprsten]]. Temný pán byl poražen a jeho duch uprchnul do dalekých zemí. [[Elrond]] a [[Círdan]] Isildurovi po bitvě radili, aby prsten vhodil do ohně blízké hory [[Orodruina|Orodruiny]], kde jedině mohl být zničen. Isildur však po prsteni zatoužil a ponechal si jej. Druhého roku Třetího věku zasadil v [[Minas Tirith (Gondor)|Minas Tirith]] semenáček Bílého stromu na památku svého mrtvého bratra. Kralování nad [[Gondor]]em přenechá Ánorionovu synovi [[Meneldil]]ovi a sám odjíždí s většinou svého lidu na sever, aby se ujal dědictví po otci nad říší Arnor. Jeho výprava je však mezi [[Mlžné hory|Mlžnými horami]] a řekou [[Anduina|Anduinou]] zaskočena [[skřetSkřeti (Středozem)|skřety]]y a téměř většina jeho lidu je pobita. Sám Isildur se s prstenem pokusí utéct. Poté, co si ho nasadí, se stává neviditelným. Pokouší se přeplavat řeku, prsten ho však zradí a sklouzne mu z prstu. Skřeti si krále všimnou a zasřelí ho svými šípy. Jeden z mála kdo z masakru na [[Kosatcová pole|Kosatcových polích]] vyváznul byl Isildurův panoš Ohtar, kterému se podařilo donést jemu svěřené úlomky meče Narsilu do [[Roklinka|Roklinky]]. Vládnoucí prsten byl ztracen a dlouhou dobu nikdo netušil, kam zmizel.

Po Isildurově smrti, se ujal vlády nad Severním královstvím jeho nejmladší syn [[Valandil]]. Ten se usídlil v hlavním městě [[Annúminas]]. Jenomže po válce se Sauronem a po smrti většiny lidu v boji na Kosatcových polích, zbylo v Arnoru jen velmi málo obyvatel. Většina měst tak zůstala neobydlena a postupně zanikala. Po smrti desátého krále [[Eändur]]a v roce 861 dochází k rozdělení říše mezi jeho syny a Arnor se rozděluje na tři samostatná království [[Arthedain]], [[Rhudaur]] a [[Cardolan]]. Kolem roku 1000 padá stín na [[Temný Hvozd]], tenkrát připlouvají ze západu [[Istari]]-čarodějové. Nejznámější z nich byli [[Mithrandir]] a [[Curunír]]. Někdy kolem roku 1050 se objevují první zprávy o [[hobit]]ech, kteří překračují Mlžné hory a usazují se v Eriadoru. Na rozkaz Saurona vyrazil na sever [[Pán nazgûlů]], který měl využít slabosti Númenorejců k jejich porážce. Pán nazgûlů zákládá v roce 1300 na severu čarodějnickou říši [[Angmar]]. Rhudaur padne pod moc Horalů, kteří se přidávají k černokněžnickému králi Angmaru. Cardolan je vypleněn a tak se posledním [[Dúnadan]]ským panstvím stává Arthedain. Král Arthedainu [[Argeleb]] se od roku 1349 opět začal opět nazývat králem Arnoru. Po morové ráně, která do země přichází v roce 1636 [[Eriador]] ještě více pustne. Poslední království severu Arthedain, které válčilo s čarodějným Angmarem zaniká v roce 1975. Rodová královská linie však nevymírá. Dědici trůnu se stávají náčelníky Dúnadánů, z kterých se stal potulný lid žijící v divočině. Pán nazgûlů si však vítězství neužije dlouho, protože z jihu dorážejí posily z Gondoru a [[Lindon]]u vedené princem [[Eärnur II.|Eärnurem]]. Angmarská vojska jsou v bitvě úplně rozdrcena a Nazgûl je donucen k útěku. Tenkrát [[Glorfindel]] předpoví, že Pán nazgûlů nepadne rukou muže.

Isildur svěřil před svým odjezdem na sever kralování nad Gondorem svému synovci Meneldilovi. Meneldil a jeho synové moudře vládli a Gondorské království vzkvétalo. Kolem roku 500 se Gondor musí bránit proti barbarským národům, které najíždějí do země z východu. Roku 500 poráží v bitvě Východňany král [[Tarostar]], který poté přijímá jméno Rómendacil I. Jeho syn [[Turambar]] zaznamenává další vítězství nad východními národy. Roku 830 nastupuje na trůn král [[Tarannon Falastur]], který zahajuje výstavbu silného loďstva, s jehož pomocí rozšiřuje svou moc podél pobřeží na jihovýchod. Král [[Eärnil I.]] roku 933 dobývá [[Umbar]], který se stává Gondorskou pevností. Král [[Ciryaher]] roku 1050 poráží [[Harad]]ské a přijímá jméno Hyarmendacil I. Králové Haradu jsou nuceni uznat nadvládu Gondoru. Král [[Minalcar]] roku 1248 vede velké vojsko na východ a poráží Východňany u jezera [[Rhûn]], poté přijímá jméno Rómendacil. Království se tak v té době dostává k vrcholu své moci.

Roku 1366 nastupuje na trůn v Gondoru král [[Valacar]], který udržoval dobré styky se severním královstvím Arnor. Za manželku si vybírá seveřanku Vidumavi, se kterou má syna [[Eldacar]]a. Jenomže, když má v roce 1432 Eldacar nastoupit na trůn, hlavně jih země povstane v čele s kapitánem loďstva [[Castamir]]em povstane. Roku 1437 dochází k bojům v hlavním městě [[Osgiliath]]u, který je zpustošen. Král Eldacar utíká na sever a na trůn dosedá Castamir Uchvatitel. Za deset let v roce 1447 se však Eldacar vrací a poráží Castamira v [[Bitva u brodu Erui|Bitvě u brodu Erui]], ve které Castamir umírá. Castamirovi synové však s většinou loďstva odplouvají do Umbaru, který se stává jejich základnou pro další vpády do Gondoru. Umbar se od té doby stává postrachem pro přímořské národy, které tamní nájezdníky označují za umbarské [[korzár]]y.<br />Roku 1636 přichází z východu hrozný mor, který zabíjí mnoho obyvatel v zemi. Při epidemii umírá také král [[Telemnar]] se svými dětmi. Příští král [[Tarondor]] odchází z Osgiliathu a přesouvá svůj trůn do [[Minas Tirith]]. Osgiliath je postupně opuštěn a rozpadá se. Gondor postupně přestává střežit zemi [[Mordor]].

V roce 1944 dochází k uzavření příměří mezi východními národy z Haradu a Umbaru, vozatajů z okolí jezera Rhûn a Varjagy z [[Chand]]u. Za touto smlouvou stála zjevně povstávající vůle Sauronova. Barbaři napadli Gondor z východu i z jihu. Král [[Ondoher]] padne. S vypětím všech sil jsou nakonec jižané i vozatajivozatajové odraženi a zahnáni do [[Mrtvé močály|Mrtvých močálů]]. V roce 1974 dobývá čarodějný král Angmaru poslední pevnost Arnoru [[Forochel]] a severní království je zničeno. Gondorský princ Eärnur přispěchá na pomoc, přichází však pozdě. Podaří se mu alespoň porazit a zahnat Pána nazgûlů a severní země jsou zbaveny stínu. Pán prstenových přízraků však utíká do Mordoru, kde kolem sebe shromáždí ostatní nazgûly. V roce 1980 probouzejí [[Trpaslíci (Středozem)|trpaslíci]] v [[Moria|Morii]] [[balrog]]a, který je donutí z města uprchnout. V roce 2002 nazgûlové dobudou [[Minas Ithil]], která je přejmenována na Minas Morgul a zmocňují se zdejšího [[palantír]]u. V roce 2043 se stává králem Gondoru Eärnur II. Je vyzván k souboji Pánem nazgûlů. Výzva je v roce 2050 zopakována. Gondorský král ji přijímá a odjíždí k Minas Morgul. Je však zrazen, zajat a umučen. Tak vymírá větev Gondorských králů a na trůn nastupuje první z linie správců [[Mardil]]. Roku 2063 se Mithrandir rozhodne prozkoumat [[Dol Guldur]]. Zjistí, že Sauron opět povstal a že na sebe opět vzal viditelnou podobu. Stěží se mu z Dol Gulduru podaří uprchnout. Temný pán jehož plány byly prozrazeny se stahuje do Mordoru. V roce 2951 se posílený Sauron znovu prohlašuje za Pána světa, opravuje Barad-dûr a sbírá další síly na ovládnutí celé Středozemě.

Někdy kolem roku 2463 nachází [[půlčík]] Deagól při lovení ryb v bahně řeky Anduiny zlatý prsten. Je zabit svým přítelem [[SmeagólSméagol]]em, který mu prsten ukradne a ponechá si ho. Postupně se do prstenu zamiluje a uteče od svého lidu do jeskyní v Mlžných horách, kde se s prstenem schovává. V roce 2463 je vytvořena tzv. [[Bílá rada]], která si dá za cíl objevení prstenu. V radě zasedají Mithrandir, Curunír, Elrond, Círdan, Galadriel a další významní [[Eldar]]. V roce 2850, poté co [[Gandalf]] znovu prozkoumává Dol Guldur a zjišťuje, že se Sauron vrátil, nabádá radu, aby byl Dol Guldur napaden, dřív než bude pozdě. [[Saruman]], který již mezitím propadnul zlu a chtěl prsten využít pro své záměry na ovládnutí světa, zamítnul Gandalfův návrh na útok a radil vyčkávat. Tajně však vyslal ke Kosatcovým polím své špehy, kteří po prstenu pátrali. V roce 2941 dochází k výpravě [[Thorin Pavéza|Thorina Pavézy]], jeho společníků, Gandalfa a hobita [[Bilbo Pytlík|Bilba Pytlíka]] k [[Osamělá hora|Osamělé hoře]]. Při průchodu Mlžných hor se Bilbo setkává se SmeagólemSméagolem, který se již tenkrát nazýval [[Glum]] a získává od něj Jeden Prsten. Po zabití [[drak]]a [[Šmak]]a a [[Bitva pěti armád|bitvě pěti armád]] se Bilbo spolu s prstenem vrací zpět do [[Kraj (Středozem)|Kraje]]. V roce 2944 Glum vylézá ze svého doupěte v horách a začíná pátrat po ,,zloději" prstenu. V roce 2953 se schází poslední schůzka Bílé rady. Saruman lže na radě o tom, že zjistil, že Jeden prsten byl Anduinou odnesen do moře. Žárlí na Gandalfa, dává ho sledovat a opevňuje se v [[Železný pas|Železném pasu]]. Asi kolem roku 3000 je Saruman chicenchycen do léčky Sauronem, když nahlížel do [[Orthank]]ského palantíru. Přechází na stranu Temného pána a zrazuje radu. Roku 3001 se v [[Hobitín]]ě koná oslava Bilbových stojedenáctých narozenin. Gandalf začíná mít tušení, že Bilbův prsten je Jedním prstenem. Opakovaně navštěvuje Kraj a Bilbova synovce [[Frodo|Froda]], kterému Bilbo prsten odkázal. Kolem roku 3009 je v Mordoru skřety chycen Glum. Po mučení vyzradí jméno zloděje prstenu a tak jsou Temným pánem do Kraje vyslány Prstenové přízraky. V roce 3017 je Glum propuštěn z Mordoru a je zajat hraničářem [[Aragorn]]em, který jej svěří lesním elfům. Gandalf si po přečtení Isildurova svitku uvědomuje, že Frodo vlastní Jeden prsten.