Carlos Reutemann: Porovnání verzí

'''Carlos Alberto Reutemann''' známý jako „Lole“'''Lole''' (* [[12. duben|12. dubna]] [[1942]], [[Santa Fe (Argentina)|Santa Fe]] ) je bývalý [[Argentina|argentinský]] automobilový závodník, pilot [[formule 1]]. První závod formule 1 jel v roce 1971 na domácí půdě. Skončil třetí na McLarenu. Tato Velká cena se však nazapočítávala do MS. V roce 1972 debutoval ve stáji Brabham na domácí půdě v závodě započteném do mistrovství světa. Jeho debut vyvolal senzaci. Reutemann dosáhl pole position. Krátce nato vyhrál Velkou cenu Brazílie, která se však nepočítala do světového šampionátu. V následujícím roce pokračoval v dobrých výkonech a celkově skončil v mistrovství světa sedmý, když jeho nejlepšími výsledky byly dvě třetí místa. V roce 1974 na domácí půdě ve Velké ceně Argentiny vedl prakticky celý závod nadšeně zdraven a oslavován domácími fanoušky, kteří jej již viděli jako jisrého vítěze. V předposledním kole mu však došel benzin a Reutemann skončil až sedmý. Dlouho vedl také v následující Velké ceně Brazílie, kde však pro technické potíže rovněž skončil nakonec až sedmý. Ve Velké ceně Emiliano Medici v Brazílii získal postavení v čele startu, dlouho vedl, ale pro poruchu vozu musel odstoupit. Smůle učinila zadost až následující Velká cena Jižní Afriky, kterou Reutemann vyhrál. Od startu do cíle pak vyhrál ještě 2 velké ceny v roce 1974. Velkou cenu Rakouska a Velkou cenu USA, kde navíc dosáhl pole position. Celkově byl šestý. V sezóně 1975 patřil k hlavním aspirantům na titul společně s Laudou a Fittipaldim. Pravidelně bodoval, Ve Velké ceně Německa na Nurburgringu vyhrál, dvakrát dojel na druhém místě a v celkové klasifikaci byl nakonec třetí. Následující rok přešel Brabham na používání nespolehlivých motorů Alfa Romeo, Reutemann dosáhl nejlépe čtvrtého místa ve Španělsku, v celké klasifikaci byl až šestnáctý, a tak se rozhodl po tomto zklamání přejít ještě koncem roku do týmu Ferrari. V roce 1977 začal skvěle. Na Ferrari obsadil třetí místo ve Velké ceně Argentiny, vyhrál Velkou cenu Brazílie a poprvé v kariéře vedl mistrovství světa vozů formule 1. Skončil pak ještě druhý ve Španělsku, třetí ve Svédsku a sezónu uzavřel druhým místem v Japonsku. V celkové klasifikaci obsadil čtvrté místo. V roce 1978 Vyhrál Velké ceny Brazílie, Long Beach, Velké Británie, kde o vítězství svedl velký souboj s Niki Laudou a USA- Východ ve Watkins Glen. Třetí skončil v Belgii, Itálii a Kanadě. Třetí skončil také v celkové klasifikaci mistrovství světa za piloty stáje Lotus. Právě do Lotusu zamířil v následující sezóně, a ukázalo, že to byla chyba. Lotusy nebyly ani zdaleka v takové kondici jako rok předtím. Reutemann sice byl v polovině sezóny na třetím místě celkově společně s Depaillerem a Villeneuvem a patřil mezi aspiranty na titul mistra světa, avšak během celé druhé poloviny se mu vinou prudkého zhoršení výkonnost Lotusů nepodařilo získat ani bod. Skončil nakonec až šestý v mistrovství světa. Jeho stájový kolega Mario Andretti, mistr světa z roku předešlého, dokonce až desátý. Reutemann proto opět změnil tým. Přešel k Williamsu, který měl v roce 1978 jeden z nejlepších vozů v závodním poli, ale v té době také velmi jednoznačně určenou hierarchii mezi jezdci v týmu. Jedničkou byl Alan Jones, kterého s majitelem týmu Frankem Williamsem pojilo osobní přátelství.Jones se také v roce 1980 skutečně stal mistrem světa, Reutemann však podával mimořádně stabilní a kvalitní výkony, pravidelně bodoval, vyhrál Velkou cenu Monaka a v celkové klasifikaci obsadil třetí místo. V následujícím roce byl asi nejblíže splnění svého snu, kterým byl titul mistra světa formule 1. Vyhrál úvodní Velkou cenu JIžní Afriky, která se však nezapočítávala do mistrovství světa. Kdyby započítána byla, Reutemann by se stal mistrem světa, tak skončil až druhý o jediný bod za Nelsonem Piquete. Kromě toho vyhrál Velké ceny Brazíli a Belgie. V Brazílii vedl od startu do cíle a tady začalo nepřátelství mezi Reutemannem a týmem Williams. Podle týmové strategie totiž měl Reutemann pustit Jonese, který byl za ním, před sebe. To však neudělal a jeho pozici v týmu to zhoršilo. V Belgii dosáhl postavení v čele startu, nejrychlejšího kola závodu a vítězství. Druhý byl V Long Beach, Argentině a Británii. Prakticky celý šampionát vedl, o titul přišel až v posledním závodě sezony.o Po skončení závodní kariéry se stal [[senátsenátor]]oremem.