Česká barokní literatura: Porovnání verzí

Česká barokní literatura byla z důvodu nepříznivých politicko-kulturních okolností žánrově omezená. Jedná se především o náboženskou literaturu, rozšířeným žánrem byla [[homiletika|kazatelská próza]], mnohdy velmi působivá, již tvořila celá plejáda katolických kněží, činných zejména v letech cca 1650-1730. Oblíbené a pro dobu charakteristické byly rozsáhlé [[kancionál]]y, do nichž byly zařazovány i písně protestantských autorů nebo části starších [[husité|utrakvistických]] zpěvníků. K homiletice a k písni se úzce váže duchovní poezie, zastoupená i autory evropské úrovně, [[Adam Michna z Otradovic|Adamem Michnou z Otradovic]], [[Felix Kadlinský|Felixem Kadlinským]] a [[Bedřich Bridel|Bedřichem Bridelem]]. Dalším typickým dobovým žánrem byly „nebeklíče“ a jiné modlitební knihy. Až do konce 18. století působila nadace Dědictví sv. Václava, založená r. 1669 jezuitou [[Matěj Václav Šteyer|M. V. Šteyerem]], vytvářející podmínky k vydávání české duchovní literatury. Za její podpory vyšla v letech 1677-1715 tzv. Svatováclavská bible, důležitý článek v dějinách české bible.

 

 

Dále se setkáváme s texty prakticky zaměřenými, jako jsou mluvnice, kuchařky, kalendáře či hospodářské příručky. Spíše ojedinělou kompilací je ''Gruntovní počátek matematického umění'' od J. Veselého (1734), popřípadně encyklopedicky zaměřený ''Vejtah světa'', sepsaný J. V. Paroubkem v roce 1743, vydaný však až 1765. Zeměměřičskou příručku ''Prý hrubě vážený, nyní ale zavržený, neboližto reformirovaný falešné zemoměření'' vydal r. 1738 P. K. Světecký. Zvláštní kapitolu tvoří knížky lidového čtení a kramářské tisky. Jejich společenská role coby živého kulturního a jazykově českého proudu ve styku s nejširší čtenářskou základnou byla nezastupitelná. Jejich inspirační vlivy jsou zřetelné v české literatuře hluboko do 19. století a v některých případech i dále (např. [[Josef Váchal]]). Barokní slovesnost na jedné straně pojala kulturní dědictví předešlých století, a na druhé straně živila moderní českou literaturu. I pokud jde o hudbu, předpokládá se dnes, že lidová píseň nejčastěji vznikala jako adaptace umělé městské tvorby v lidovém prostředí, a to hlavně v 18. století.