Napájecí kolejnice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
poněkud upraven článek ve podle doporučení Postracha |
přidán obrázek, drobné úpravy textu |
||
Řádek 1:
'''Napájecí kolejnice''', postranní kolejnice, třetí kolejnice
[[Image:Napajeci_kolejnice_la_cabanasse_1997.jpg|thumb
[[Image:Napajeci_kolejnice_straussberg_2004.jpg|thumb
[[Image:
[[Image:Arcing_pickup_shoe.jpg|thumb|Napájení londýnského metra pomocí 3. a 4. kolejnice]]
je elektricky izolovaná kolejnice umístěná v malé výšce podél koleje. Obvykle bývá připevněna pomocí izolátorů a stojin k pražcům. Slouží k napájení vozidel elektrické trakce, především v provozech s vysokou hustotou dopravy a tím pádem i s vysokými nároky na trvanlivost a spolehlivost napájecího systému - v [[metro|metru]] a v systémech městských a příměstských drah ([[S-bahn]]). Maximální použité napětí je 1200 V (S-bahn [[Hamburg]]), obvykle 600 - 750 V ss. Maximální rychlost vozidel při napájení třetí kolejnicí je uváděna 80 km/h, pouze v jihovýchodní Anglii 90 mph, pro vlaky Eurostar dokonce 100 mph (144, resp. 160 km/h).
Řádek 14 ⟶ 15:
Z hlediska umístění kontaktní plochy rozlišujeme vrchní, spodní a boční odběr. Nejstarší a nejjednodušší je odběr vrchní, avšak zároveň představuje největší riziko z hlediska náhodného dotyku. Používá se například v celé jihovýchodní [[Anglie|Anglii]], v [[Berlínská podzemní dráha|berlínském metru]] na malém profilu nebo v Pyrenejích na úzkorozchodné dráze Villefranche - La Tour de Carol. O něco bezpečnější je spodní odběr, kdy je svrchu přívodní kolejnice chráněna izolačním krytem. Tento způsob odběru používá i [[Pražské metro]]. Boční odběr se užívá spíše výjimečně, například hamburský S-bahn, anebo berlínský S-bahn, ale ten jen na starších mostech, kde není dostatek místa pro umístění klasické přívodní kolejnice. Tomu jsou ovšem přizpůsobeny i
|