Depersonalizace: Porovnání verzí

 

Zahrnuje tyto vybrané projevy: Vlastní existence, já anebo tělo se jeví být neskutečné, nereálné, neexistující, nevlastní, cizí. Od svých psychických a tělesných pochodů se osoba cítí být oddělena, odcizena, izolována. To se může týkat všech smyslových modalit - když se např. něčeho dotýká, je to jakoby se toho dotýkal někdo jiný; když mluví, slyší mluvit jakoby někoho cizího apod. Někdy se lekne při pohledu do zrcadla, neboť místo sebe sama vidí v zrcadle jakoby někoho neznámého. Může se cítit odhmotněná, jakoby nestála pevně na zemi, ale nadnášela se - jakoby její tělo bylo zhotoveno z prázdna, vzduchu nebo třeba vaty. Může trpět strachem, že každou chvíli zmizí, zešílí nebo zemře - jakoby se v nejbližší chvíli měla oddělit její duše od těla nebo se již oddělila. Časté jsou také pocity ztráty kontroly - osoba má dojem, že neovládá svoje tělo a jeho části, připadá si např. jako loutka bez vlastní vůle nebo jako pozorovatel spíše než činitel svého života. Sama sebe může prožívat jakoby byla stroj, robot nebo automat.

Depersonalizační a derealizační syndrom býval považován za vzácnou poruchu, nověji se ale ukazuje, že jím trpí 1 % až 2 % populace. MKN-10 jej řadí mezi [[neuróza|neurotické]] poruchy, DSM-IV mezi [[disociativní poruchy]]. Oba manuály shodně uvádějí neporušené testování reality, tzn. že nejde o [[psychóza|psychotickou]] poruchu, osoba netrpí [[blud]]y a [[halucinace]]mi, svůj stav si uvědomuje, je jím značně znepokojena a obtěžována a zpravidla jej chce změnit.

 

 

Depersonalizační a derealizační syndrom může začít náhle z čista jasna (např. po požití drogy, často společně s panickou atakou) nebo se může postupně léta plíživě rozvíjet. Typicky začíná v období dospívání, ale osoba jím může být postižena i od nejranějšího dětství či dospělého věku. Často se jedná o dlouhodobou obtíž trvající měsíce, léta i desetiletí. Syndrom je stejně rozšířen mezi muži a ženami.

Depersonalizace a derealizace bývají často spoluzažívány s celou řadou jiných psychických poruch a symptomaticky se s nimi překrývají. Vyskytují se společně s [[Deprese (psychologie)|depresí]], [[úzkost]]í, se záchvaty [[panická porucha|paniky]], s [[mentální anorexie|poruchami příjmu potravy]], [[posttraumatická stresová porucha|posttraumatickou stresovou poruchou]], [[obsedantně kompulzivní porucha|obsedantně kompulzivní poruchou]], [[poruchy osobnosti|poruchami osobnosti]] aj. Žádná z těchto poruch však nepředurčuje přítomnost symptomů depersonalizace a derealizace ani jejich intenzitu, což podporuje koncepci depersonalizačního a derealizačního syndromu jako samostatné poruchy s nezávislým průběhem. Někdy se rozlišuje primární a sekundární forma syndromu, podle toho, zda v klinickém obraze pacienta syndrom dominuje nebo je naopak přidružen k jinému psychickému onemocnění. Současná [[psychiatrie|psychiatrická]] praxe preferuje diagnostiku [[úzkostné poruchy|úzkostných]], [[afektivní poruchy|afektivních]], [[poruchy osobnosti|osobnostních]] a jiných poruch na úkor depersonalizačního a derealizačního syndromu a ten většinou chápe jen jako sekundární, přidružený fenomén.

 

 

 

 

== Historie ==

 

== Externí odkazy ==

* [http://www.depersonalizace.info Svépomocné a informační stránky s fórem a blogem v češtině]

* [http://www.depersonalizace.webzdarma.cz Svépomocné a informační stránky v češtině]

* [http://www.iop.kcl.ac.uk/iopweb/departments/home/?locator=911&context=main Stránky londýnského výzkumného centra depersonalizace a derealizace]

* [http://www.mssm.edu/psychiatry/ddrp.shtml Stránky newyorkského výzkumného centra depersonalizace a derealizace]

 

[[Kategorie:Duševní poruchy]]