Dějiny spásy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: úprava nadpisů (Související články)
Porthos (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na Sinaj (hora) - Změněn(y) odkaz(y) na Sinaj (biblická hora)
Řádek 1:
V [[křesťanství]] používaný pojem '''dějiny spásy''' ([[latina|lat.]] ''historia salutis'' či ''historia sacra'') označuje ty dějiny a jejich aspekt, které souvisejí s Božím postojem, počínáním a promlouváním v lidských dějinách.
 
Podle křesťanského učení je celé lidstvo poznačeno [[prvotní hřích|prvotním hříchem]], kterého se podle tradičního [[Bible|biblického]] vyprávění dopustili první lidé (srov. [[Adam a Eva]]). Hned po tomto pádu člověka zmiňuje kniha [[Genesis]] Boží zaslíbení budoucí [[spása|spásy]] v [[Genesis|Gn]] 3,15. Od tohoto okamžiku začínají samotné dějiny spásy chápané jako dějiny Božích zásahů v dějinách, jejichž cílem bylo vykoupit a zachránt (tj. spasit) lidi z hříchu a tím i z utrpení a smrti. Tyto dějiny jsou popsány ve [[Starý zákon|Starém]] a vrcholí v [[Nový zákon|Novém zákoně]]. Obsahují (v hlavních rysech) vyvolení [[Abrahám (biblická postava)|Abraháma]] jako praotce budoucího vyvoleného ([[Izraelský národ|izraelského]]) lidu, sestoupení [[Jákob]]a a jeho synů do [[Egypt]]a, vyjití Izraelitů z Egypta pod vedením [[Mojžíš]]e, dar zákona na [[Sinaj (biblická hora)|hoře Sinaj]], obsazení zaslíbené země [[Kenaán]]u, založení [[Izraelské království|izraelské monarchie]], působení [[prorok]]ů uprostřed nevěrného lidu, [[babylonské zajetí]], obnovení [[Jeruzalémský chrám|chrámu]], a nakonec příchod vytouženého a předpovězeného [[Mesiáš]]e v osobě [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], který lidi vykoupil svým [[vtělení]]m a svou smrtí a [[vzkříšení]]m. Pokračováním těchto dějin spásy pak jsou dějiny církve, kterými se zabývají církevní dějiny coby teologická disciplina, a život každého jednotlivého křesťana (který studuje [[morální teologie]] a [[spirituální teologie]]).
 
Pojem ''dějin spásy'' odpovídá historické povaze křesťanského náboženství. To se zakládá na víře v Boha, který se člověku zjevuje právě v dějinách a v čase, v konkrétních historických událostech, a na víře, že dějiny mají svůj směr a cíl, ke kterému směřují. Toto dynamické a svou podstatou pozitivní pojetí dějin, jak zdůrazňuje [[Mircea Eliade]], je jedním z hlavních prvků, které odlišuje [[Judaismus|židovství]] od okolních náboženství starověkého blízkého východu a také od antických náboženských směrů a které dává židovství (a křesťanství) jeho specifikum. Tato „historizace“ víry v jednání Boha coby osoby v konkrétních událostech může být z hlediska [[religionistika|religionistiky]] nahlíženo pozitivně (M. Eliade), nebo negativně ([[Joseph Campbell|J. Campbell]]).