Mariner 9: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: lv:Mariner 9 |
→Popis sondy: vytvořen odkaz na akcelerometr |
||
Řádek 68:
Mezi složenými solárními panely se nacházela i nízkozisková a vysokozisková parabolická [[anténa]] určená pro komunikaci s řídícím střediskem mise, jenž byly umístěny na 1,44 metru dlouhém stožáru. Vyjma antén se zde nacházely i dvě nádrže na palivo. Spodní část sondy byla vyhrazena pro vědecké zařízení, které na palubě tvořilo 63,1 kilogramu nákladu.<ref name="lib"/>
O stabilizaci sondy se staraly 2 sady 6 motorků na stlačený [[dusík]] umístěných na koncích slunečních panelů, sledovač Slunce a hvězdy Canopous, setrvačník, [[akcelerometr]] a inerciální jednotka. Hlavní motor určený pro korekce dráhy a navedení sondy na oběžnou dráhu Marsu byl raketový motor o tahu 1340 N s pětinásobným restartem. Motor spaloval směs [[oxid dusičitý|oxidu dusičitého]] a [[monometylhydrazin]]u.<ref name="lib"/> Celková výška sondy byla 2,28 metru se startovní váhou 997,9 [[Kilogram|kg]], ze kterých bylo 439,1 kg postupně spotřebováno. <!--Hlavní počítač sondy byl ovládán pomocí 86 přímých povelů, 4 kvantitativních povelů a 5-->
Řízení družice bylo realizováno pomocí centrálního [[počítač]]e a [[řadič]]e, který měl zabudovanou paměť na 512 slov (1 slovo = 2 bajty = 16 bitů). Příkazový systém byl naprogramován pomocí 86 přímých, 4 násobných a 5 řídících příkazů. Data byla uložena v kotoučovém magnetofonu. 168 metrů dlouhá 8stopá páska mohla uchovat až 180 milionů bitů nahraných rychlostí 132 kbit/s. Přehrávání bylo možné rychlostí 16, 8, 4, 2 a 1 kbit/s s využitím dvou stop současně. Telekomunikační spojení bylo realizováno pomocí dvou 10 a 20 W vysílačů v pásmu S. Jediný přijímač přijímal signály z vysokoziskové parabolické antény, středněziskové trychtýřové antény a pomocí všesměrové antény s nízkým ziskem.
| |||