The Hollies: Porovnání verzí

Skupina '''The Hollies''' je jednou z nejúspěšnějších britských skupin 60. a počátku 70. let, měli nepřetržitou řadu 25 hitových singlů a vedle [[Beatles]] a [[Rolling Stones]] je to nejúspěšnější beatová skupina té éry. Mezi jejich klasické hity patří písně jako ''Just One Look, Bus Stop, Sorry Suzanne'' nebo ''He Ain't Heavy, He's My Brother''. The Hollies jsou dodnes aktivní kapelou, i když z původních členů zde hrají pouze dva, kytarista a zpěvák '''[[Tony Hicks''']] a bubeník '''[[Bobby Elliott''']]. <br /><br />

Skupina '''The Hollies''' pochází z britského Manchesteru, její jádro tvořili zpěváci a kytaristé '''[[Graham Nash''']] a '''[[Allan Clarke''']]. Ostatní členové se střídali, dokud se neustálila sestava, kde Nashe a Clarkea doplnili kytarista a zpěvák '''Tony Hicks''', baskytarista '''Eric Haydock''' a bubeník '''Don Rathbone'''. Název kapely se ustálil na The Hollies, což nebylo původně ani tak zamýšlené jako parafráze jména rock and rollového zpěváka [[Buddy Holly|Buddyho Hollyho]] (jak se často uvádí), ale jednoduše nápad inspirovaný vánoční výzdobou sálu, kde jednou hráli, cesmínou (holly). <br />

V roce 1963 skupina podepsala nahrávací smlouvu s firmou EMI a začala natáčet s producentem Ronem Richardsem, hned první singl s písničkou ''Ain’t That Just Like Me'' se stal menším hitem, což podpořila i následující deska s písničkou ''Searchin‘''. Koncem roku 1963 skupina vyměnila bubeníka za bývalého spoluhráče Hickse '''[[Bobby Elliott|Bobbyho Elliotta''']], který výrazně posílil zvuk skupiny (o dva roky později získal cenu jako beatový bubeník roku). Ještě koncem roku 1963 s ním za bicími natočili svůj první Top Ten hit, americkou píseň ''Stay''. Následovala série jednoho hitu za druhým, které se všechny bezpečně probojovávaly do první desítky nejprodávanějších singlů: ''Just One Look, Here I Go Again, We’re Through'' (první vlastní hit, který napsali Nash, Clarke a Hicks), ''I’m Alive, I Can’t Let Go'' a další. Vydávali i úspěšná alba, která kombinovala zprvu hlavně rock and rollové a beatové skladby, jednak přebírané, jednak i autorské pokusy schovávané pod fiktivního skladatele jménem Ransford. Postupem času se jednoduchý beatový styl posouval k zajímavějším kompozicím (na album Would You Believe z roku 1966 už natočili např. i cover verzi písně ''I Am A Rock'' od [[Paul Simon & Garfunkel|Simona]] &a Garfunkela]], sama kapela už tvořila zajímavé písně jako ''Fifi The Flea'' nebo ''Oriental Sadness''). V roce 1964 se merseybeatová horečka díky Beatles přesunula do Ameriky, ale Hollies se zde dlouho nemohli prosadit. Teprve rok 1966 a skladba ''Bus Stop'', která se umístila na pátém místě žebříčku jak ve Velké Británii, tak v USA, jim otevřela cestu i na americký trh. Pro nespolehlivost byl tehdy ze skupiny vyhozen baskytarista Eric Haydock a nahradil ho bývalý spoluhráč bubeníka Elliotta a kytaristy Hickse '''Bernie Calvert''', který skupinu kromě baskytary občas posílil i o piáno. <br />

Po úspěchu hitu Bus Stop (který napsal hitmaker [[Graham Gouldman]]) se kapela rozhodla vsadit na své schopnosti a všechny nahrávané skladby začali psát Nash, Clarke a Hicks, přičemž je podepisovali vždy všemi třemi jmény bez ohledu na přínos jednotlivých muzikantů. První singl, na riffu banja postavená píseň ''Stop Stop Stop'', a zejména pečlivě připravené album ''For Certain Because'' (obě desky 1966) sklidily veliký úspěch a podpořily kapelu v dalším skládání i nahrávání. Ze zpětného pohledu jde bezpochyby o nejsilnější období jejich kariéry. Hollies se snažili vyrovnat s psychedelickými vlivy, natočili další hity ''On A Carousel'' a ''Carrie-Anne'', také album ''Evolution'', ale začínali se poprvé potýkat s problémem komerčního vnímání. Fanoušci skupiny spíše než ryze psychedelické vlivy, které se plně projevily u alba ''Butterfly'' a singlu ''King Midas In Reverse'' (obě 1967), chtěli slyšet jednodušší komerční hity, kterými se Hollies proslavili. Tento problém rozdělil skupinu a Graham Nash, který byl zastáncem progresivnějších směrů, začal stále více spolupracovat s americkými hudebníky '''[[David Crosby|Davidem Crosbym''']] ([[The Byrds]]) a '''[[Stephen Stills|Stephenem Stillsem''']] ([[Buffalo Springfield]]). Když se Hollies definitivně rozhodli vrátit ke komerčnějšímu proudu po úspěchu singlů ''Jennifer Eccles'' a ''Listen To Me'' (od hitu Bus Stop první skladba, kterou nenapsala skupina), Nash ji opustil a stal se členem nově založené ''superskupiny'' [[Crosby, Stills and Nash (and Young)]]. Zpravidla se uvádí, že poslední kapka jeho odchodu byla hádka s Tonym Hicksem ohledně natočení alba předělávek písní [[Bob Dylan|Boba Dylana]], což Nash považoval za krok nazpět. Hollies uspořádali rozsáhlý konkurs a nakonec se náhradou za Nashe stal liverpoolský rodák '''[[Terry Sylvester''']] (předtím člen [[The Swinging Blue Jeans]] a [[The Escorts]]). Silné postavení úspěšné hitové skupiny podpořil jak následující singl ''Sorry Suzanne'', tak mimořádně úspěšné album ''Hollies Sing Dylan'' (obě desky 1969). Mimořádný celosvětový úspěch slavila také následující balada ''He Ain’t Heavy, He’s My Brother'' (na klavír hrál tehdy ještě neznámý [[Elton John]]). Skupina znovu nabyla jistotu autorského zázemí a následující album, symbolicky pojmenované ''Hollies Sing Hollies'' napsali Allan Clarke, Tony Hicks a Terry Sylvester. Přineslo podle dobových trendů výrazně progresivnější vlivy, ale přesto bylo komerčním zklamáním. Skupina začala připravovat třetí „sing“ album, ale projekt Hollies Sing Country nakonec nedokončila a natočila silné a komerčně úspěšné album ''Confessions Of The Mind''. Na desce i novém hitu ''I Can’t Tell The Bottom From The Top'' opět hostoval [[Elton John]]. <br />

Vrcholem progresivní éry skupiny bylo pak album ''Distant Light'' (1971), ze kterého vyšly i dva hity ''Long Dark Road'' a zejména v Americe úspěšná ''Long Cool Woman (In a Black Dress)'', skladba Allana Clarka znící v duchu skupiny [[Creedence Clearwater Revival]]. <br />

Allan Clarke se poté rozhodl natočit několik sólových nahrávek, ale zbytek skupiny to nebyl ochotný akceptovat a Clarke kapelu musel opustit. Náhradou za něj se stal švédský zpěvák '''[[Mikael Rickfors''']] s výrazně hlubším hlasem než Clarke. Nový singl ''The Baby'' nesklidil ale takový úspěch jako předešlé hity, a následující ''Magic Woman Touch'' (1972) se dokonce stal prvním propadákem skupiny v Británii od vydání debutního singlu Ain’t That Just Like Me. Hollies tak přerušili úctyhodnou sérii 25 hitových singlů v jedné řadě za sebou. Ani folk-rockové album ''Romany'' nesplnilo očekávání, a jelikož se ani Clarkova sólová kariéra nevyvíjela dobře, k oboustranné spokojenosti se stal znovu hlavním zpěvákem kapely. <br />

Disco éra 80. let přinesla zájem o remixy oldies hitů a Hollies připravili k vydání směsku ze svých největších hitů pod názvem ''Holliedaze'', deska je vrátila do žebříčků, v populárním pořadu britské televize [[Top Of The Pops]] vystoupili po letech znovu s Grahamem Nashem i původním baskytaristou Ericem Haydockem. S Nashem také podnikli turné, natočili rozpačitě přijaté nové album ''What Goes Around'' (1983) a dílčí úspěch měl singl z desky ''Stop! In The Name Of Love'' (v 60. letech hit skupiny [[Supremes]]). Následovalo období častých personálních změn, skupina přestala vydávat alba (kromě kompilací starých hitů i rarit), výrazný zájem o ně obnovilo až použití starého hitu ''He Ain’t Heavy, He’s My Brother'' v televizní reklamě na pivo značky Miller v roce 1988. Píseň vyšla znovu na singlu a překvapivě se probojovala až na čelní místo britského žebříčku. Úspěch měla i reedice hitu ''The Air That I Breathe''. Zatím posledním hitem se pak stala skladba ''The Woman I Love'' z roku 1993. <br />

V roce 2000 se po smrti své ženy Allan Clarke rozhodl stáhnout ze světa showbusinessu (navíc dle svých slov cítil, že jeho zpěv už nemá stejnou sílu jak dříve) a v Hollies jej nahradil bývalý člen [[The Move]] '''Carl Wayne'''. Ten v roce 2004 bohužel podlehl rakovině. V roce 2006 Hollies vydali nové album (první od roku 1983) ''Staying Power'', v roce 2009 natočili další desku ''Then, Now, Always''. Vedle původních členů Tonyho Hickse a Bobbyho Elliota v současnosti skupinu tvoří '''Peter Howarth''' (zpěv), '''Steve Lauri''' (kytara, zpěv), '''Ray Stiles''' (baskytara) a '''Ian Parker''' (klávesy).

Gramofonová firma [[''Supraphon'']] vydala v roce 1972 na singlu písničky Hollies ''Just One Look'' a ''Yes I Will'' (shodou okolností raritní verzi nahrávky, která firmou EMI-Parlophone nebyla určena k vydání a na trh se dostala jen omylem) a výběrové album nazvané jednoduše ''The Hollies'' (průřez jejich hity i albovými písněmi). Do repertoáru a posléze na desky českých skupin a zpěváků se dostalo několik jejich hitů, např.: ''Just One Look'' (''Tenhle kluk'' - J. Menšlová, I. Kubáková a E. Fatková), ''Sorry Suzanne'' (''Stosedmkrát'' - Metronom), ''Bus Stop'' (''Nastav tvář k políbení'', [[Beatings]]), ''He Ain’t Heavy, He’s My Brother'' ([[Karel Gott]]), ''Jennifer Eccles, Step Inside'' (s původním textem v angličtině, [[Synkopy 61]]). V roce 1987 měli Hollies vystupovat v Praze jako náhradníci [[Chris Norman|Chrise Normana]], ale nakonec i místo nich přijela další britská skupina [[The Searchers]].