Ropucha obecná: Porovnání verzí

Ropucha má bezzubé [[čelist]]i. Rovněž nemá žádná [[žebro|žebra]]. Počet [[obratel|obratlů]] je 5-8. Nestejný počet vzniká díky jejich [[splynutí]]. Obratle jsou [[procoelní]]. U&nbsp;[[křížový obratel|křížového obratle]] dochází k plochému rozšíření postranních výběžků. Křížový obratel s&nbsp;[[urostyl]]em pojí dvě [[kloubní ploška|kloubní plošky]]. [[Hrudní kost]] (''sternum'') je chrupavčitá, v mediální části může někdy [[osifikace|osifikovat]].<ref name="jasnenka">BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.161</ref>

2n = 22. [[Chromozóm]]y jsou metacentrické. Podle velikosti rozlišujeme skupinu 6 párů velkých a 5 párů malých chromozómů. [[Sekundární konstrikce]] je na 6. páru chromozómů.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.161<name="jasnenka"/ref>

Dospělý samec ropuchy je dlouhý 63-90&nbsp;[[metr|mm]], [[samice]] přibližně 84-120&nbsp;mm (= pohlavní dvojtvárnost). Na jihu [[Evropa|Evropy]] může dosáhnout délky až 20&nbsp;cm. [[Tělo]] má ropucha zavalité. Svrchní strana těla má výrazně bradavičnatou [[kůže|kůži]], která je matná, příjemná na dotek a existuje v různých odstínech hnědé barvy, šedé, mramorované. Bradavičky na hřbetě jsou ploché či mírně oblé. Někdy jsou uspořádané do jakýchsi podélných řad, jindy rozeseté nepravidelně. Spodní strana je zrnitá a šedožlutá, nažloutlá, narůžovělá, narezlá či šedá - může mít i drobné tmavé skvrny. Je také mírně zvrásněná. Nemusí obsahovat žádnou kresbu, často je však tmavě mramorovaná. Kontrast ale není nijak zvlášť výrazný. Právě metamorfovaná mláďata jsou zbarvena černohnědě, větší mláďata červenavě hnědě. Podobné zbarvení mívají také dospělí samci. Během rozmnožování bývají ropuchy obou pohlaví zbarveny dosti podobně (živěji) - světle olivově, často také s tmavými, neostře ohraničenými skvrnami, [[pokožka]] je méně drsná.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.160<name="jasnenka"/ref>

U samců můžeme pozorovat tmavé zrohovatělé [[mozol]]y na prvních třech [[prst]]ech přední končetiny a na prostředním [[dlaň]]ovém hrbolku. Ty slouží k pevnému uchycení na hřbetu samičky během [[páření]] (samec samici objímá za předními končetinami).<ref name="jasnenka"/>

Její [[hlava]] je zploštělá a okrouhlá. Délka hlavy u samců vzhledem k tělu je 25-31&nbsp;% (průměr 26,9&nbsp;%), u samic 24-28&nbsp;% (průměr 25,9&nbsp;%). Následující údaje jsou vyjádřeny v % vzhledem k délce hlavy. Šířka hlavy je u samců 118-136&nbsp;% (průměr 126,2&nbsp;%), u samic 123-145&nbsp;% (135,1&nbsp;%). U samců je délka [[čenich]]u 40-47&nbsp;% (43,6&nbsp;%), u samic 39-51&nbsp;% (45,5&nbsp;%). [[Oko|Oči]] jsou od sebe umístěny poměrně daleko a jsou málo vystouplé. Na oku pozorujeme příčně položenou štěrbinovitou zornici. [[Duhovka]] může být zlatavá, žlutá, hnědožlutá,oranžová až měděná. U značného množství populace se přes duhovku táhne vodorovný nevýrazný tmavý pruh. Velmi mladí jedinci mají někdy zlatavý lem na rozhraní duhovky a zřítelnice. Zřítelnice má oválný tvar, zeshora a zespodu je mírně zploštělá. U většiny jedinců je [[ušní otvor]] dobře viditelný, je krytý vnějším [[ušní bubínek|ušním bubínkem]] - [[tympán]]em. U jiných méně, vytvořený ale je. [[Jazyk]] má oválný tvar. Jeho přední konec je přirostlý, zadní je potom vychlípitelný z tlamy.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.161<name="jasnenka"/ref><ref name="zwach">ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 2009. 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3. str.173</ref>

Pohlavní dvojtvárnost můžeme pozorovat především na prstech přední končetiny. Samci mají bazální část 1. prstu nápadně zesílenou. Pokožka je zde drsná, mozolovitá, často také tmavě pigmentovaná. Dva prsty, které s 1. sousedí, nesou na svrchní straně menší tmavé plošky. Prsty samic žádné takovéto zvláštnosti nevykazují. Samice mají větší rozměry než samci a vyznačují se širší hlavou. Jedinci mužského pohlaví mají zase poněkud delší končetiny.<ref name="jasnenka"/>

Příušní jedové [[žláza|žlázy]] (parotidy) jsou umístěny za očima a mají tvar půlměsíce. Jsou vystouplé. Vylučují ostrý dráždivý [[sekret]] (bělavá vizkozní tekutina), který obsahuje množství [[biologicky aktivní látka|biologicky aktivních látek]]. K výronu dochází při podráždění či poranění. Tuto tekutinu mohou vylučovat i menší kožní žlázy. Nezkušený [[predátor]], který vezme ropuchu do tlamy, pocítí silné pálení na [[sliznice|sliznicích]]. Sekret může vyvolat [[vyrážka|vyrážku]], ale i [[křeč]]e a poruchy [[trávicí soustava|trávicí soustavy]]. Žádné [[zvíře]] už svůj omyl opakovat nebude. Pokud nějaké zvíře na ropuchu přeci jen útočí, snaží se ho zapudit výhružnou pozicí. Nafukuje se, staví se na vzpřímené natažené končetiny a hlavu poněkud skloní. V klidové pozici ale odporná vypadat nebude.<ref name="letonice">http://letonice-staj.blog.cz/0703/ropucha-obecna-bufo-bufo</ref><ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.161<name="jasnenka"/ref>

Jejich růst je velmi pomalý. Pohlavní dospělosti dosáhne samec ve třetím a samice ve čtvrtém roce věku. V průměru se dožívají 4-9 let. Maximální věk, který byl naměřen v zajetí, je 36 let.<ref name="felix">Felix, J.; Hísek, K.: Naší přírodou krok za krokem Zvířata. ISBN 80-00-00264-7, str. 130</ref><ref>http:// name="letonice-staj.blog.cz"/0703/ropucha-obecna-bufo-bufo</ref>.

Mezi její přirozené nepřátele patří šelmy, ježci, káně lesní a užovka obojková.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.161<name="jasnenka"/ref><ref name="Větrovskávětrovská">Větrovská, T. (překlad): Svět zvířat kolem nás. ISBN 80-85805-62-6, str. 190</ref>

Je velmi rozšířená, žije v různých [[biotop]]ech. Najdeme ji také v kulturní krajině, má-li k dispozici [[jezero|jezera]], příkopy atd. Svůj domov najde v nížinách i v horách. Můžeme na ni narazit v [[les]]ích, [[Pole (zemědělství)|polích]] i [[zahrada|zahradách]] a často ji najdeme také ve [[sklep]]ích. Setkáme se s ní na velké části [[Palearktida|Palearktidy]] a téměř v celé [[Evropa|Evropě]]. Obývá střední a severní [[Asie|Asii]] i [[Japonsko]]. Vyskytuje se také v [[Maroko|Maroku]] a [[Alžír]]u. Nežije v [[Irsko|Irsku]], [[Sardinie|Sardinii]], [[Korsika|Korsice]], [[Baleáry|Baleárech]] a [[Kréta|Krétě]]. V [[Tibet]]u se ropucha dostává až do výšky okolo 3000&nbsp;[[m]].<ref>Větrovská, T. (překlad): Svět zvířat kolem nás. ISBN 80-85805-62-6, str. 190<name="jasnenka"/ref><ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.164<name="větrovská"/ref>

U nás patří tato ropucha k nejhojnějším [[obojživelník]]ům. Nalezneme ji v nížinách i na horách po celém území, pokud se zde nachází vhodné [[stanoviště]]. Ojediněle se s ní setkáme i na [[Sněžka|Sněžce]] v [[Krkonoše|Krkonoších]]. Obývá převážně lesnatou krajinu s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích se vyskytuje mnohem méně. Líbí se jí ale také zahrady, lidská sídla, louky, bezlesnatá krajina... Vyskytuje se od [[březen|března]] do [[říjen|října]].<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.165<name="jasnenka"/ref>

Své zimní úkryty v zemních dírách, pod [[pařez]], pod [[list]]ím či v norách krtků nebo hlodavců opouští od poloviny [[březen|března]] či začátkem [[duben|dubna]]. V horách se začnou probouzet až koncem dubna či v [[květen|květnu]].Putují k [[voda|vodě]], aby se mohli spářit. Jak ale nacházejí cestu ke své rodné vodě, je dosud jistou záhadou. Nejsou schopné vidět na větší vzdálenost a nemohou ji tudíž vyhledat zrakem, ani zrakové vjemy podle všeho nehrají velkou roli. Mimo to se okolí jejich cesty mohlo značně změnit (stavba nových silnic a budov, vysazení nového lesa atd.) Ropuchy dokáží najít „své“ místo i v případě, že byla voda zasypána. Nemůže je k ní dovést tedy ani charakteristická vůně. Předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským [[magnetismus|magnetismem]] a [[měsíční fáze|měsíčními fázemi]]. I přes svou věrnost jsou ale schopné rychle osídlit nově založené vodní zdroje.<ref>http:// name="letonice-staj.blog.cz/0703/ropucha-obecna-bufo-bufo<"/ref>

Schopnost najít svou rodnou vodu může být vysvětlena výbornou lokální pamětí, která byla prokázána i experimentálně. Určitou úlohu při vyhledávání hraje i čich.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.162<name="jasnenka"/ref>

Za dosavadní hojnost a přežití tohoto druhu vděčíme především jeho naprosté nenáročnosti, rozličným ochranným opatřením - [[plot]]ům okolo silnic, [[tunel]]ům, a především neúnavným dobrovolníkům, kteří ropuchy sbírají a přenáší přes silnici. Tito tvorové jsou mimořádně věrní svému bydlišti. Mohou se od něho sice vzdálit až 4&nbsp;km daleko, pokaždé se ale vrátí zpět i za cenu překonávání všemožných překážek.<ref name="větrovská"/>

Živí se různými suchozemskými živočichy přiměřené velikosti - [[měkkýš]]i, [[žížala|žížalami]], [[pavouk]]y, [[svinka]]mi, [[mravenec|mravenci]], [[brouk|brouky]] aj. Velcí jedinci (staré samice) dokáží spolknout i mládě [[myš]]i. Svou kořist zpozoruje teprve zblízka při jejím pohybu. Útočí pouze na živou, pohybující se kořist. Zmocní se jí rychlým vymrštěním [[Jazyk (orgán) |jazyka]]. Okamžitě ji také polkne. Větší kořist (např. velký hmyz, drobné obratlovce) loví přímo čelistmi. Při jejich polykání si pomáhá pohybem předních končetin.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.162<name="jasnenka"/ref>

Během [[konzumace]] se do [[žaludek|žaludku]] ropuchy také dostává určité množství nestravitelných příměsí, jako je [[písek]], kamínky, úlomky vaječných skořápek...<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.162<name="jasnenka"/ref>

Zkonzumuje velké množství škodlivých živočichů. Její žravost je příslovečná.<ref>Větrovská, T. (překlad): Svět zvířat kolem nás. ISBN 80-85805-62-6, str. 190<name="větrovská"/ref>

V zahradách a polích významně hubí různé [[bezobratlí|bezobratlé]], především druhy s noční aktivitou, které unikají hmyzožravým [[pták]]ům. Pulci patří mezi odstraňovače organických zbytků ve vodě. V [[minulost]]i se samců užívalo pro [[testování]] časné [[gravidita|gravidity]]. Vzorek [[sérum|séra]] či koncentrátu [[moč]]i těhotné ženy, který se [[injikace|injikoval]] do [[lymfatický vak|lymfatického vaku]] na hřbětě žáby, vyvolal dozrání [[spermie|spermií]]. Ty bylo možné nalézt již po 2&nbsp;[[hodina|hodinách]] v moči samce. Bohužel ještě dnes jsou ropuchy předmětem neopodstatněných pověr. Kvůli své užitečnosti u nás patří mezi zákonem chráněné [[druh]]y [[živočich]]ů.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.165<name="jasnenka"/ref>

V [[Česká republika|České republice]] dochází k [[páření]] většinou v [[březen|březnu]] či první polovině [[duben|dubna]] (v [[hory|horách]] ještě později). Většina jedinců se každý rok vrací do téže vodní nádrže, jejich cestu řídí individuální znalosti lokality. Samečci jsou mnohem početnější. Je jich čtyři- až šestkrát více než samiček. Proto se snaží vyhledat si vhodnou partnerku již cestou k vodě. K utvoření páru tedy někdy dojde již během cesty k vodě. Samci pevně obejmou partnerku v místech za jejíma předníma nohama a nechají se donést až k vodě. Samečci jsou přitahováni předvážně [[taktilní vjem|taktilními vjemy]]. Reagují na každý předmět, který se pohybuje. Někteří nezadaní samci se snaží soka ze hřbetu samičky sundat. Přitisknutý samec je odkopává zadníma nohama a vydává obranné zvuky, které jsou v době rozmnožování slyšet téměř neustále. Zní jako „kvoak-kvoak-kvoak“ či „ong-ong-ong“. Nemají ale vyvinutý [[hrdelní rezonátor]], jejich hlas je tudíž poměrně slabý. Objímavý reflex samců mohou vyvolat i předměty, které samičku připomínají jen vzdáleně. Byli pozorováni samci objímající ústí gumové hadice či hlavu [[kapr]]a.<ref name= staj.blog.>http://"letonice-staj.blog.cz"/0703/ropucha-obecna-bufo-bufo</ref> Pokud je poměr pohlaví obzvlášť nepříznivý, může se stát, že samičku bude objímat několik zástupců mužského pohlaví najednou. Ta se pod jejich tíhou může dokonce i utopit (Eibl-Eibesfeldt 1950).<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.162<name="jasnenka"/ref> Jelikož už se poté nebrání, přichází další a další samci, kteří ji objímají. Takto vznikají tzv. „ropuší copy“.

<br />Optimální teplota pro páření je kolem 18&nbsp;[[°C]]. Minimální požadovaná teplota je 7&nbsp;[[°C]]. Co se samotného aktu týče, má vedoucí roli samice.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.162<name="jasnenka"/ref>

Při kladení vajíček samice prohne [[trup]] v hluboké [[lordóza|lordóze]], zadní končetiny jsou napnuté a roztažené. Samec naopak složí své zadní končetiny do košíčkovitého tvaru nad [[kloaka|kloakou]] samice. V prostředí, které takto společně vytvořili, dochází k oplození. Jakmile začne samice vypouštět šňůru s [[vajíčko|vajíčky]], počne samec vypouštět své [[sperma]] a tím dochází k vnějšímu oplození. V okamžiku výronu semene samec zavře oči. Ve výše popsané poloze pár vytrvá 5-10&nbsp;[[minuta|minut]]. Během této doby samička vytlačí z každého vejcovodu asi 20&nbsp;[[cm]] dlouhý úsek rosolovité šňůry s vajíčky. Poté následuje přestávka, která je dlouhá 5-10&nbsp;[[minuta|minut]]. Obě fáze se takto střídají (5-10krát), dokud samice nevypudí celou svou snůšku. Vajíčka opouští [[kloaka|kloaku]] ve dvojité šňůrce.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.163<name="jasnenka"/ref> Každá šňůra (široká 5-7&nbsp;[[mm]] - časem se lehce zvětšuje) obsahuje 1&nbsp;200 az 6&nbsp;000 vajíček, které mohou být až 5-10&nbsp;m dlouhé. To žabám umožňuje rychle založit novou [[populace|populaci]]. Omotávají je kolem vodních [[rostlina|rostlin]] či kolem větví ležících ve vodě. Připevnění vajíček zabrání tomu, aby klesly na dno do bahna, kde by se pulci vyvíjeli špatně nebo vůbec. Po nakladení ropuchy vodu opouští.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.164<name="jasnenka"/ref>

Jednotlivá vajíčka jsou černá a měří 1,5-2&nbsp;[[mm]] v průměru. Chráněná jsou souvislou želatinovou [[bílkovina|bílkovinnou]] blankou zabraňující [[plíseň|zaplísnění]]. Přitom má každé vajíčko ještě svůj vlastní slizový obal. Dále má společný obal také každá dvojice. Ty jsou spojené šikmo vedle sebe. Při natažení provazce se potom všechna vajíčka vyrovnají za sebou do jedné řady - vypadají jako [[korálky]]. Vodní nádrž, kterou si vybralo velké množství ropuch, může obsahovat obsahovat stovky takovýchto šňůr. Po 12&nbsp;dnech se líhnou černí [[pulec|pulci]] velcí přibližně 5&nbsp;mm, kteří tvoří hustá hejna - především podél břehu (pás široký 20-50&nbsp;[[cm]], dlouhý i několik [[metr]]ů). Ploutevní lem je zakončen tupě, vpředu nedochází k plynulému přechodu na hřbet. [[Spiraculum]] je nepárové, umístěno na levém boku. Řitní otvor se nachází v mediální rovině těla. Nad horní čelistí úst jsou dvě řady rohovitých zoubků (dolní řada je uprostřed přerušená). Pod dolní čelistí jsou umístěny tři řady zoubků. Na levé straně těla mají dozadu obrácenou [[žábry|žaberní]] skulinu. Délka larválního stadia závisí na teplotě vodě, trvá 2-3&nbsp; měsíce. Pulci se živí uhynulými [[ryba]]mi či drobnými mikroskopickými [[řasa]]mi. Poměrně častý je u nich [[kanibalismus]]. Dochází k němu většinou ze dvou příčin. Jednou z nich je nedostatek potravy a druhou je příliš malý prostor, ve kterém žijí. Ve vhodném prostředí se jich může vyskytovat tolik, že na ně ani všichni přirození nepřátelé nestačí. To je vlastně strategií a cílem tohoto masové rozmnožování. Jejich nepřátelé jsou v krátkém čase zaplaveni velmi nadbytečnou dodávkou potravy. Tím je zajištěno, že přežije větší množství mláďat. Po 77 až 91 dnech se přemění v 1&nbsp;-2&nbsp;cm velké žabky (proces metamorfózy). Mláďata, která se právě metamorfovala, jsou černohnědá. V červnu či červenci opouští rodnou vodu a hromadně se objevují na pevnině. Zpočátku jsou aktivní ve dne i v noci. Vylézají především po dešti. Tato věková kategorie je na silnicích také značně ohrožena. Pokud mají optimální podmínky, dosáhnou do podzimu délky 40-45&nbsp;mm.<ref>BARUŠ, Vlastimil, OLIVA, Ota. Obojživelníci : Amphibia. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5. str.164<name="jasnenka"/ref>