Verze z 20. 3. 2009, 18:38 editovat H11 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 10 232 editací m Stránka Charizma přemístěna na stránku Charisma s výměnou přesměrování: mnohem užívanější forma(google test) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 3. 2009, 19:28 editovat zrušit editaci Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací m +linky, odkazy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Charisma''' ([[řečtina\|řec.]] χάρισμα obdarování, projev přízně) je zvláštní [[dar]] nebo rys osobní přitažlivosti a kouzla. Původně náboženský pojem se používá i ve společenských vědách, v managementu a podobně. Odtud '''charismatický''', opírající se o takové mimořádné schopnosti, vyzařující charisma. Řádek 7: Pojem charisma vznikl v židovsko-křesťanské tradici, vyskytuje se u [[Filón Alexandrijský\|Filóna Alexandrijského]] a pak zejména u [[svatý Pavel\|svatého Pavla]]. Označuje nápadné a mimořádné schopnosti, které věřící dostávají od Boha ke prospěchu církevní obce, a to podle Ježíšova příslibu "znamení" (Mk 16,17n). Pavel takové schopnosti oceňuje, zároveň ale varuje před přeceněním: i mimořádné dary mají cenu jen když prospívají ostatním. (1K 12,10 nn.) Od poloviny 20. století se uvnitř křesťanských obcí a církví opět objevují skupiny ~~„charismatiků“~~„[[charismatická obnova\|charismatiků]]“, věřících, kteří projevují zvláštní schopnosti (zejména tzv. ~~glosolalie~~[[glosolálie]], mluvení jazyky). Od roku [[1960]] v [[protestantismus\|protestantských]] církvích v USA a od roku [[1967]] i v [[římskokatolická církev\|římskokatolické církvi]], zejména v [[Latinská Amerika\|Latinské Americe]] vznikají poměrně rozsáhlá hnutí charismatické obnovy. V současné době se počty věřících křesťanských charismatických skupin odhadují na stovky milionů.<ref>[[:en:Charismatic movement]]</ref> Pojmu charisma odpovídají obdobné pojmy v jiných náboženských tradicích, například [[aura]] v řeckém pohanství, ''baraka'' v islámském [[súfismus\|súfismu]], ''baruch'' v [[judaismus\|judaismu]] nebo ''daršan'' v [[hinduismus\|hinduismu]]. Řádek 15: :“O platnosti charismatu rozhoduje svobodné a oddané uznání ovládaných. To vyrůstá z – původně vždy zázračného - osvědčení vůdce, jeho zjevení a mimořádných činů. Pravé charisma však nedává vůdci legitimitu, nýbrž podřízení je vnímají jako povinnost uznat a přijmout jeho kvality, a to ryze osobní oddaností.“<ref> M. Weber, ''Wirtschaft und Gesellschaft'' (1925), III. §10. </ref> Pokud se charismatické panství osvědčí a udrží, dostaví se časem jisté zevšednění a z mimořádného „charismatického panství“ se vyvine panství tradiční nebo racionální. Vytvoří si pravidla a instituce, zejména způsob předávání vlády, v charismatickém panství velmi obtížný. Je velmi pravděpodobné, že něčím podobným kdysi začínaly dnešní státy a charismatické rysy měla řada revolucionářů. Podle německého sociologa D. Kaeslera lze tento Weberův model použít i pro výklad [[Adolf Hitler\|Hitlerova]] vzestupu k moci.<ref>[[:de:Charisma]]</ref> === V psychologii === Řádek 41: [http://www.newadvent.org/cathen/03588e.htm ''Catholic Encyclopedia'', heslo Charismata] ===Literatura=== M. Petrusek (vyd.), ''Velký sociologický slovník''. Praha: Karolinum 1996. Heslo "Charisma". sv. I., str. 400. * R. Ulonska, ''Duchovní dary v učení a praxi: jak používat charismata Ducha svatého'' 1-3. Ostrava: Křesťanský život, 1991 – 1994 .

Charisma: Porovnání verzí