White Light/White Heat: Porovnání verzí

Přidáno 41 bajtů ,  před 10 lety
{{subst:Urgentně upravit}}
(Nová stránka: Když se na konci roku 1966 objevilo první album Velvet Underground, byl na něj svět pop-music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konve…)
 
({{subst:Urgentně upravit}})
{{Urgentně upravit/dne|20090316145626}}
Když se na konci roku 1966 objevilo první album Velvet Underground, byl na něj svět pop-music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice White Light/White Heat z roku 1967 byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Nahrávka, na níž se už nepodílela Nico ani Andy Warhol, je nejčistším a nejsyrovějším záznamem původní čtveřice v nejtvrdším období. Začíná otevřenou obhajobou amfetaminů, která dala název celému LP, pokračuje zábavným příběhem o vztahu na dálku se šokujícím koncem ("The Gift"), který recituje Cale s velšským akcentem, a perverzním příběhem o změně pohlaví ("Lady Godiva's Operation"). Jediným melodickým kusem na tomto albu je "Here She Comes Now". Zatímco původní A-strana zní temně – podobně jako na první desce –, na B-straně „Velveti“ odhodili veškeré zábrany a rozpoutali divokou free-jazzovou explozi "I Heard Her Call My Name" a epický noisový jam "Sister Ray", 17 minut sexu, drog, násilí a jiné nezdravé zábavy s „nejhlučnější rockovou skupinou v dějinách západní civilizace“. Album White Light/White Heat je nejméně přístupnou studiovou deskou Velvet Underground, ale každý, kdo má rád jejich přímočarý kytarový zvuk bez jakýchkoli kudrlinek, si ji zamiluje. A pro ostatní, kteří si mysleli, že „Velveti“ byli nějakou pop-folk-rockovou kutálkou, je důkazem, jak moc jsou vedle.