Wikipedie

Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m +šablona: Portál Komunistický režim v československu
m pravopis, typo
Řádek 5:
O státním souhlasu se dobové právní předpisy zmiňovaly též v souvislosti se zřizováním míst v církevní administrativě i s působením církví a náboženských společností jako takovým.
 
O státní souhlas žádala církev nebo sám duchovní [[krajský národní výbor]] (běžní kněží), případně [[Státní úřad pro věci církevní]] nebo vládu (vyšší církevní hodnostáři). Státní úřady jeho udělování a odnímání běžně používalipoužívaly k vydírání duchovních, jejich přemisťování v rámci republiky (souhlas byl zpravidla místně specifikován) či k jejich odstranění z duchovní správy.
 
Pokud [[kněz]] vykonával své povolání bez státního souhlasu, nebyly mu přiznány „osobní požitky“ (zejména plat a následnénásledně důchod). Zároveň byl i dále perzekvován: působení bez státního souhlasu bylo obvykle kvalifikováno jako [[trestný čin]] ''maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi'' (par. 178 [[Trestní zákon|Trestního zákona]], zrušen k 31. 1. 1990). Tohoto trestného činu se dopouštěl i kněz, který by vykonal nějaký kněžský úkon mimo místo, pro něž byl jeho souhlas vyměřen (často např. kněz, který vedl své farníky na pouť, tak nesměl na poutním místě sloužit mši).
 
Udělení státního souhlasu bylo podmíněno složením slibu věrnosti republice:
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_souhlas_k_výkonu_duchovenské_činnosti“