|
'''Seznam vizigótských králů''' zahrnuje všechny vladaře germánského etnika [[Vizigóti|Vizigótů]] mezi lety [[395]] a [[711]].
Vizigóti bývají spojováni především se [[Španělsko|Španělskem]], antickou Hispánii, jejich cesta na [[Pyrenejský poloostrov]] však byla poměrně složitá. Za [[Alarich I.|Alaricha I.]], který byl spíše vojenským vůdcem svého lidu než skutečným králem, sídlili [[Gótové]] na [[Balkán]]ě, na území [[Východořímská říše|východořímské říše]], a teprve v souvislosti s Alarichovými taženími se dostaly na Západ. Alarich je odvedl do [[Itálie]], kde se patrně mínil usadit, nakonec se však zaměřil hlavně na dobytí [[Řím]]a, což se mu také [[24. srpna]] [[410]] podařilo. Jeho švagr a nástupce [[Athaulf]] pak táhl dále na západ, do oblasti jižní [[Galie]] (dnes [[Francie]]), kde Gótové brzy po jeho smrti vytvořili první skutečnou barbarskou říši na římské půdě - tzv. tolosánské království (nazvané podle města [[Toulouse]], latinsky Tolosa). Jako datum jeho vzniku se uvádí zhruba rok [[419]].
V průběhu [[5. století]], poznamenaného rozkladem [[Západořímská říše|západořímské říše]], rozšířili Vizigóti svou moc i do střední Galie a za krále [[Athaulf]]a ([[410]] - [[415]]) začali pronikat do Španělska. Dobytí většiny země jim netrvalo dlouho - neovládli vlastně jen kraje na severozápadě, kde se již etablovala moc jiného germánského etnika, [[Svébové|Svébů]]. Po roce [[500]] se postupně vyhrotily vztahy Vizigótů s [[Frankové|Franky]], postupujícími od severovýchodu do nitra Galie, a vrcholem této konfrontace byla [[bitva u Vouillé]] ([[507]]), v níž zvítězili Frankové.
Vizigóti, jejichž král [[Alarich II.]] u Vouillé padl, se po roce 507 museli stáhnout do na území Španělska - z původních držav severně od [[Pyreneje|Pyrenejí]] jim zůstala jen tzv. [[Septimánie]], území kolem dnešního města [[Narbonne]]. Dostali se zároveň pod silný vliv svých [[Ostrogóti|ostrogótských]] příbuzných, kteří v 90. letech 5. století ovládli celý [[Apeninský poloostrov]] včetně Říma. Závislost na Ostrogótech se však ukázala jen jako přechodný jev, související s autoritou a prestiží krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha Velikého]].
Ve 40. a 50. letech [[6. století]] procházel vizigótský stát vážnou krizí, čehož využili [[Byzantská říše|Byzantinci]] k ovládnutí jihovýchodního pobřeží Španělska ([[554]]). Teprve za krále [[Leovigild|Leovigilda]] ([[568]] - [[586]]) a jeho syna [[Rekkared I.|Rekkareda]] ([[586]] - [[601]]) se podařilo obnovit silnou ústřední vládu. Byla vyvrácena [[svébská říše]] na severozápadě poloostrova a král Rekkared s většinou velmožů přestoupil ke [[katolictví]] (do té doby byli Vizigóti [[Ariánství|ariánskými]] [[Křesťan|křesťany]]). [[Konverze]] napomohla mísení Gótů s romanizovaným obyvatelstvem Hispánie, které početně dobyvatele několikanásobně převyšovalo.
Poté, co byla ve 20. letech [[7. století]] rozbita i byzantská enkláva na jihovýchodním pobřeží poloostrova, kontrolovali vizigótší králové z [[Toledo|Toleda]] celý poloostrov (včetně území dnešního [[Portugalsko|Portugalska]], které vzniklo až mnohem později). Totéž století však bylo i dobou politických zmatků, převratů a pokusů uchvátit trůn, což říši velmi oslabovalo. Když se nakonec vylodili v zemi [[Muslim|muslimští]] nájezdníci ze severní [[Afrika|Afriky]], nebyli jim Vizigóti schopni čelit a roku [[711]] jejich říše zanikla. Jen na úplném severu Španělska, v pozdější [[Asturie|Asturii]], se udržela drobná panství v čele s vizigótskými šlechtici, zárodek budoucích křesťanských království ve [[středověk]]u.
== Seznam vizigótských králů ==
*[[Alarich I.]] ([[395]] - [[410]])
|
