'''Keplerovy zákony''' jsou tři [[fyzikální zákon]]y popisující pohyb [[planeta|planet]] kolem [[Slunce]]. Platí však obecněobecněji pro pohyb libovolného [[těleso|tělesa]] v centrálním [[silové pole|silovém poli]], tedy v oblasti působení nějaké [[dostředivá síla|dostředivé síly]], většinoujejíž přitažlivost klesá s druhou mocninou vzdálenosti podobně jako [[gravitace]] výrazně hmotnějšího tělesa. NapříkladLze je tedy použít například i na pohyb [[Měsíc (Země)|Měsíce]] či umělé [[umělá družice|umělé družice]] kolem [[Země]], avšak s menší přesností, neboť vliv [[Slunce]] je v tomto případě nezanedbatelný.
[[Johannes Kepler]] tytopři zákonyodvození odvodiltěchto zzákonů vlastníchvyužil astronomickýchsystematická a ve své době nejpřesnější astronomická měření [[Tycho Brahe|Tychona Brahe]], prvníjemuž byl Kepler asistentem v letech 1600 až 1601. První dva zákony vydal ve svém díle ''Astronomia nova'' ([[1609]]), třetí vyšel roku [[1618]] v ''HarmoniaeHarmonices mundi''. Později ([[1687]]) [[Isaac Newton]] ukázal, že Keplerovy zákony jsou důsledkem jeho obecnější fyzikální teorie mechaniky a gravitace.
'''1. Keplerův zákon''' - Planety obíhají kolem [[Slunce]] po [[elipsa|eliptických]] drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
