Ahmad Šáh Masúd: Porovnání verzí

V islamistickém hnutí se Masúd pohyboval již jako student polytechniky za vlády prezidenta [[Muhammad Dáúd|Muhammada Dáúda]] a tyto aktivity mu vynesly exil v [[Pákistán]]u, odkud se vrátil až po [[Sovětská invaze do Afghánistánu|sovětské invazi]] v prosinci [[1979]]. V osmdesátých80. letech si jako jeden z předních mudžáhidů vydobyl pověst vynikajícího vojevůdce a svou obranou [[Pandžšírské údolí|Pandžšírského údolí]] připravil [[Sovětská armáda|Sovětské armádě]] těžké chvilky. Po odchodu okupantů bojoval dál proti promoskevskému režimu [[Muhammad Nadžíbulláh|Muhammada Nadžíbulláha]] a podstatně přispěl k jeho pádu - v dubnu [[1992]] obsadil spolu s uzbeckým generálem [[Abdul Rašíd Dóstum|Abdulem Rašídem Dóstumem]] hlavní město [[Kábul]].

V devadesátých90. letech se Masúd stal ve vládě Rabbáního ministrem obrany a patřil k hlavním protagonistům zničující války mezi [[mudžáhid]]y. Konflikt, někdy nazývaný [[Válka warlordů|válkou warlordů]], probíhal především mezi tandemem Rabbání-Masúd ([[Tádžikové]]) a [[Gulbuddín Hekmatjár|Gulbuddínem Hekmatjárem]] ([[Paštunové|Paštun]]). Jeho výsledkem byly tisíce mrtvých a zcela zničené hlavní město. Po vzniku hnutí [[Tálibán]], jehož původním cílem bylo ukončit letitou [[anarchie|anarchii]] v zemi, ubránil Masúd [[11. březen|11. března]] [[1995]] Kábul před jednotkami tálibů, avšak [[26. září]] [[1996]] musel spolu s Rabbáním uprchnout do severních provincií země. Odsud jako vrchní velitel vojsk [[Severní aliance]] vzdoroval fundamentalistickému režimu [[Muhammad Umar|Muhammada Umara]] až do konce svého života.

Jen těžko by se mezi afghánskými veliteli a mudžáhidy nalezla charismatičtější postava, než byl Ahmad Šáh Masúd. O jeho osobní zbožnosti, prostém vystupování a vojenské obratnosti nemůže být pochyb. Na druhé straně jsou s jeho jménem spojeny i méně sympatické události z první1. poloviny devadesátých90. let (např. masakr [[Hazárové|Hazárů]] v hlavním městě).