Druhým problémem, který je s Rukopisy spojen, je řada ahistorismů, které opět souvisí s počátkem [[19. století]],; jedním z příkladů je přílišná demokratičnost a svobodomyslnost v jednání postav. Takové jednání by bylo v literatuře doby, v níž měla díla vzniknouvzniknout, naprosto ojedinělé. Na druhou stranu přesně odpovídá době změn souvisejících s [[Francouzská revoluce|francouzskou revolucí]] a demokratizací společnosti, ke které došlo díky novému pojetí společnosti, jak ji známe v období [[napoleon]]skýchFrancouzské revoluční a napoleonské války#Napoleonské války|napoleonských válek]]. Jedinečnost je ovšem překážkou, protože ostatní literární díla vzniklá na našem území v dané době zcela zapadají do tohoto geografického prostoru a nejsou svým přístupem jedinečná. Tato jedinečnost souvisí s problémem, který nebylo možno vysvětlit a který sám o sobě není důkazem, ale je důvodem k podezření u řady podvrhů. Tím je skutečnost, že tato díla nenavazují na dobová díla a žádné dílo nenavazuje na ně.<!-- tato argumentace se opakuje hned v následujícím odstavci --> Rukopisy sice řadu děl používají, přebírají jejich části, ale nepřebírají jeho celkové vyznění. Neexistence potomků je u takto kvalitního díla velký problém, neboť středověká díla vznikala vlastně kompilací děl, s jejichž vyzněním se autor ztotožnil, či je považoval za vhodné k opsání. Příkladem ahistorismu je např. užití zázračné [[Hostýn#Hostýnská legenda a poutní místo|hostýnské]] kaple, která však v době, k níž se rukopisy hlásí, neexistovala. Podobně přímých ahistorismů je však v díle velmi málo, což ukazuje na velkou odbornost autorů podvrhů.<!-- ref k celé sekci -->
