Spor o Rukopisy: Porovnání verzí

V roce [[1877]] proti Rukopisům vystoupil [[Adolf Patera]] a o rok později i [[Alois Vojtěch Šembera]], tyto pokusy však narazily nejen na veřejné mínění, které bylo jednoznačně na straně Rukopisů, ale i na jejich vědecké zastánce, kteří se stále častěji uchylovali od argumentace k debatám o nepřátelských útocích. Při těchto analýzách začínalo být jasné, že novináři se nechtějí dobrat pravdy a že jsou jednoznačně na straně Rukopisů, proto se ke slovu dostávali prakticky jen příznivci pravosti, protože tento přístup byl považován za vlastenecký. Na druhé straně však platilo, že větší část tehdejších autorit zastávala názor, že Rukopisy jsou pravé. V tomto období se česká literatura komplikuje několika spory, jejichž průběh nepřímo ovlivnil i spor o rukopisy. Prvním sporem, který v české literatuře zazníval, byl spor o [[almanach Máj]] z roku [[1878]]. Tento spor od sebe oddělil české vlastence, kdy Lumír postupně zcela odmítl účelovost umění a jeho spojení s politikou. Důsledkem čehož byla i větší snaha naslouchat sporu o Rukopisy z druhé strany, neboť prioritou [[Lumírovci|Lumírovců]] již nebylo vlastenectví. Ke škodě věci bylo, že v některých případech bylo prioritou odmítnutí vlasteneckého pohledu na Rukopisy, což znamenalo automatický příklon na stranu nepravosti Rukopisů. Druhým prvkem, který ovlivňoval literární atmosféru, byl vznikající nový proud, kterým byl [[realismus]] usilující posunout literaturu směrem k současnému životu. Realisté kritizovali prakticky veškerou tehdejší českou literaturu a její východiska. Spor o Rukopisy byl vhodný, neboť se při něm dal prokázat omyl předchozí generace.