Spor o Rukopisy: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 11 lety
m
 
=== Uznání nepravosti Rukopisů ===
V roce [[1877]] proti Rukopisům vystoupil [[Adolf Patera]] a o rok později i [[Alois Vojtěch Šembera]], tyto pokusy však narazily nejen na veřejné mínění, které bylo jednoznačně na straně Rukopisů, ale i na jejich vědecké zastánce, kteří se stále častěji uchylovali od argumentace k debatám o nepřátelských útocích. Při těchto analýzách začínalo být jasné, že novináři se nechtějí dobrat pravdy a že jsou jednoznačně na straně Rukopisů, proto se ke slovu dostávali prakticky jen příznivci pravosti, protože tento přístup byl považován za vlastenecký. Na druhé straně však platilo, že větší část tehdejších autorit zastávala názor, že Rukopisy jsou pravé. V tomto období se česká literatura komplikuje několika spory, jejichž průběh nepřímo ovlivnil i spor o rukopisy. Prvním sporem, který v české literatuře zazníval, byl spor o [[almanach Máj]] z roku [[1878]]. Tento spor od sebe oddělil české vlastence, kdy Lumír postupně zcela odmítl účelovost umění a jeho spojení s politikou. Důsledkem čehož byla i větší snaha naslouchat sporu o Rukopisy z druhé strany, neboť prioritou [[Lumírovci|Lumírovců]] již nebylo vlastenectví. Ke škodě věci bylo, že v některých případech bylo prioritou odmítnutí vlasteneckého pohledu na Rukopisy, což znamenalo automatický příklon na stranu nepravosti Rukopisů. Druhým prvkem, který ovlivňoval literární atmosféru, byl vznikající nový proud, kterým byl [[realismus]] usilující posunout literaturu směrem k současnému životu. Realisté kritizovali prakticky veškerou tehdejší českou literaturu a její východiska. Spor o Rukopisy byl vhodný, neboť se při něm dal prokázat omyl předchozí generace.
 
V roku [[1886]] se realisté rozhodli vyvolat debatu o pravdivosti Rukopisů, pro takovou debatu bylo již dostatek podnětů, které ukazovaly na nepravost Rukopisů a nebyly řádně okomentovány příznivci. V únoru v Atheneu vyšel z podnětu [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garriguea Masaryka]] článek předního českého filologa [[Jan Gebauer|Jana Gebauera]] - ''Potřeba dalších zkoušek rukopisu Královédvorského a Zelenohorského''. TGM pak v březnu téhož roku proti RKZ vystoupil ze sociologického hlediska. V červnu popsali nemožnost pravosti RKZ z literárně historického hlediska [[Jindřich Vančura]] a [[Jaroslav Vlček (literární historik)|Jaroslav Vlček]] a nakonec v červenci sepsal [[Jaroslav Goll]] námitky z historického pohledu. V průběhu roku [[1886]] vystoupil i [[Josef Truhlář]], který sbíral paralely. Reakce zastánců pravosti přišla již v březnu, kdy na obranu Rukopisů vystoupil v Národních listech [[Julius Grégr]]. K němu se přidal [[František Ladislav Rieger]], [[Alois Pravoslav Trojan]], [[Václav Vladivoj Tomek]] a filolog [[Martin Hattala]], kteří vystupovali především v Osvětě a Hlasu národa.
51

editací