Církevní unie: Porovnání verzí

Přidáno 568 bajtů ,  před 11 lety
Velké schisma nastalo 1378 volbou dvou papežů, nikoliv 1054 rozdělením církve!
m (typo; a sakra, vůbec nevím, jak se mi to tam vloudilo :-()
(Velké schisma nastalo 1378 volbou dvou papežů, nikoliv 1054 rozdělením církve!)
== Unie mezi západními a východními církvemi ==
{{viz též|Řeckokatolická církev}}
 
Postupné odcizování západní a východní části křesťanské církve během [[Raný středověk|raného středověku]] vyvrcholilo roku [[1054]] k takzvanému [[Velké schisma|Velkému schisma]], kterým se od sebe odloučily církev [[pravoslaví|pravoslavná]] a [[katolictví|katolická]]. Od té doby proběhlo několik pokususů obnovit jednotu církve vytvořením unie. Mezi nejvýznamnější patří [[2. lyonský koncil]] ([[1274]]) a [[ferrarsko-florentský koncil]], kde došlo roku [[1439]] k uzavření [[Florentská unie|Florentské unie]], jejímž podepsáním byzantská ortodoxní církev uznala primát papeže. Byzantské obyvatelstvo spolu s částí aristokracie a církevních hodnostářů unii nepřijala. Částečně úspěšná byla [[Brestlitevská unie|unie uzavřená v Brestu]] roku [[1596]] mezi pravoslavnou populací nacházející se na území tehdejšího [[Polsko-litevská unie|Polsko-litevského soustátí]]. Tato unie však byla přijata pouze částí pravoslavné populace, která poté vytvřoila takzvanou Uniatskou nebo též [[Řeckokatolická církev|Řeckokatolickou církev]]. Členové této církve uznali přední postavení [[papež]]e, avšak zachovali si původní [[ritus]].
V prvních stoletích středověku byla křesťanská církev formálně jednotná. Ve skutečnosti se však začaly mezi byzantským východem a západem postupně projevovat velké rozdíly, a to jak v církevním učení tak v obřadech a organizaci. Nejzávažnější však bylo, že snaha římského papeže o nadřazené postavení nad celým křesťanským světem narazila v 9.století na odpor byzantského patriarchy i císaře. Zásadní rozkol, který byl neustále prohlubován dalšími odlišnostmi, již nebylo možné překonat. Roku 1054 došlo k církevnímu schismatu - dosud jednotná církevní organizace rozdělila dvě části. Západní církev (nazývaná též římská, latinská nebo katolická) uznávala za svoji hlavu papeže, východní církev (pravoslavná či ortodoxní), byla podřízena konstantinopolskému patriarchovi.
 
Postupné odcizování západní a východní části křesťanské církve během [[Raný středověk|raného středověku]] vyvrcholilo roku [[1054]] k takzvanému [[Velké schisma|Velkému schisma]], kterým se od sebe odloučily církev [[pravoslaví|pravoslavná]] a [[katolictví|katolická]]. Od té doby proběhlo několik pokususů obnovit jednotu církve vytvořením unie. Mezi nejvýznamnější patří [[2. lyonský koncil]] ([[1274]]) a [[ferrarsko-florentský koncil]], kde došlo roku [[1439]] k uzavření [[Florentská unie|Florentské unie]], jejímž podepsáním byzantská ortodoxní církev uznala primát papeže. Byzantské obyvatelstvo spolu s částí aristokracie a církevních hodnostářů unii nepřijala. Částečně úspěšná byla [[Brestlitevská unie|unie uzavřená v Brestu]] roku [[1596]] mezi pravoslavnou populací nacházející se na území tehdejšího [[Polsko-litevská unie|Polsko-litevského soustátí]]. Tato unie však byla přijata pouze částí pravoslavné populace, která poté vytvřoila takzvanou Uniatskou nebo též [[Řeckokatolická církev|Řeckokatolickou církev]]. Členové této církve uznali přední postavení [[papež]]e, avšak zachovali si původní [[ritus]].
 
== Odkazy ==