|
}}
'''Giambattista (Giovanni Battista) Bodoni''' ([[16. únor]] [[1740]], [[Saluzzo]], [[Piemont]] - [[30. listopad]] [[1813]], [[Parma]]) byl významný italský typograf. Spolu s angličanem [[John Baskerville|Johnem Baskervillem]] a francouzemFrancouzem [[Firmin Didot|Firminem Didotem]] tvoří trojici nejvýznamějšíchnejvýznamnějších typohrafůtypografů 18. století.
== Život ==
Vyučil se knihtiskařem v dílně svého otce, Francesca Agostina Bodoniho. V osmnácti letech odešel do [[Řím]]a. Zde byl díky svému strýci doporučen do služeb knihtiskárny Propaganda, kde se zabýval osm let orientálními abecedami. Z této doby je jeho první pokus o vyryrívyrytí vlastního písma, který ale nebyl úspěšný. V roce [[1766]] se na radu svých přátel vypravil do [[Londýn]]a. Během cesty ale onemocněl a zůstal v [[Turín]]u. V té době hledal [[Leon Guillame du Tillot]], ministr vévody [[Ferdinand I. Parmský|Ferdinanda I Parmského]], vhodného vedoucího dvorní tiskárny. Bodoni dostal povolení Sardinského krále a nabídku přijal a roku [[1768]] odešel do [[Parma|Parmy]]. Nejprve používal písma [[Pierre-Simon Fournier|Pierre Simona Fourniera]]. Chtěl ale mít vlastní písma. Proto povolal svého bratra Josefa a v roce [[1771]] vydali sazbu ''Fregi e Majuscole inscise e fuse da G. Bodoni'' (Okrasná a velká písmena vyrytá a zhotovená za řízení G. Bodoniho). Ke křtu prvorozeného Parmského prince v roce [[1774]] vydal sazbu dvaceti abeced pod názvem ''Inserisioni esottici a carateri novelomenti incisi e fusi''. Jednalo se o abecedy: hebrejskou, řeckou, řeckou ve velkých literách, rabínskou, syrskou, chaldejskou, palmírskou, tureckou, hebrejskou s puntíky, koptskou, egyptskou, egyptskou ve velkých literách, samaritánskou, arabskou, fénickou, perskou, německou, arménskou, etruskou a punskou. V následujícím roce přidal ještě další abecedy: etiopskou, židovsko-teutonskou, gotickou, ruskou, tibetskou, ilyrskou, brahmanskou, hlaholici a abecedu gruzínskou. V roce [[1788]] vydal soubor písem ''Manuale tipografico'', který obsahuje 150 druhů písem. V roce [[1790]] se pokusil získat Bodonoho pro svou tiskárnu španělský vyslanec u papežského dvora, [[José Nicolás de Azara]]. Parmský vévoda na to reagoval zlepšením Bodoniho podmínek v Parmě (věnoval mu nový lis a dal mu větší svobodu). Bodoni tedy zůstal v Parmě. Tiskl knihy v italštině, francouzštině, němčině a angličtině. V roce [[1791]] se oženil s Pavlou Margaretou Dall’Aglio, která byla jeho spolupracovnicí a vedla dílnu i po jeho smrti. V roce [[1806]] vydal Bodoni knihu ''Bardo dela Selva Nera'' (Pěvec černého lesa), kterou věnoval [[Napoleon]]ovi.
Ještě za života mu bylo uděleno mnoho poct. Španělský král [[Karel III. Španělský|Karel III.]] ho jmenoval královským španělským knihtiskařem. To byl zpočátku pouze titul bez důchodu. Ten mu k titulu přidal následník Karla III. - Karel IV. Obdržel pocty a důchody od papeže, města Parmy, Napoleona.
Rovněž se již v jeho době objevují sběratelé jeho prací, např. francouzFrancouz Antoine Augustin Renouard, který údajně vlastnil kompletní Bodoniho dílo.
== Dílo ==
|
