Liturgie: Porovnání verzí

'''Liturgie''' (z [[řečtina|řec.]] λειτουργία ''veřejná služba'', z λειτος veřejný a εργον dílo, práce) znamená dnes [[bohoslužba| bohoslužbu]], veřejné shromáždění podle tradice a pravidel toho kterého [[náboženství]] či církve. Pravidlům pro bohoslužbu se říká [[ritus]] nebo také [[rituál]], soustavnému studiu liturgie se věnuje odvětví [[liturgikateologie]] jakos odvětvínázvem [[teologieliturgika]].

Ve smyslu veřejné služby převzaly pojem už starověké [[křesťanství|křesťanské]] církve a postupně si budovaly i odpovídající [[ritus]], to jest pravidla o místě a čase konání, o osobách, které mohou nebo mají liturgii vykonávat a které se jí mohou nebo mají účastnit, o potřebném oblečení (rouchu), náčiní a vybavení, o postupu bohoslužby, o textech, zpěvu, hudbě a podobně. Tato pravidla vznikala postupně, jak se obsah bohoslužby stával bohatším a složitějším, jak se do ní zařazovaly další a další prvky. Už ve starověku se hlavní typy křesťanské liturgie a jejich hlavní složky a obsahy na Východě i na Západě poměrně ustálily a postupně také sjednocovaly, v důsledku rozdělení říše a později [[velké schizma|velkého schismatuschizmatu]] ([[1054]]) se však východní a západní liturgie ustálily v dosti odlišné podobě. Také jazykový úzus je mírně odlišný: zatímco na západě se liturgií obvykle rozumí především pravidla a systém, pravoslavné církve nazývají „liturgie“ i každé jednotlivé shromáždění (bohoslužbu).

Některé křesťanské církve mají liturgii bohatší a složitější (například [[Pravoslaví| pravoslavné]] církve, [[římskokatolická církev|římskokatolická]] a [[anglikánská církev]]), kdežto jiné, zejména [[reformace|reformované]] církve velmi jednoduchou (např. [[kvakeři]]), nicméně nějaká více méně pravidelná shromáždění s typizovaným průběhenprůběhem a obsahem se vyskytují ve všech křesťanských církvích i v judaismu. Vyskytují se i v jiných náboženských společenstvích, v [[islám]]u a pod., ale z historických důvodů se zde obyvykleobvykle o liturgii nemluví.