Tento způsob notového zápisu byl používán zcela universálně po celé období [[barokoBarokní (hudba)|hudebního baroka]], tj. přibližně v letech [[1600]] až [[1750]]. Nástroji či skupině nástrojů se říká ''continuo''. Skladatelé nikdy nepředepisovali, které nástroje má skupina obsahovat, ani se nezabývali detaily skutečného provedení zápisu. To bylo zcela ponecháno na vůli interpretů, nicméně nejméně jeden z nástrojů continua musel býl schopen [[Akord|akordické]] hry. Nejčastěji to bývalo [[cembalo]] nebo [[varhany]], ale také [[loutna]], [[theorba]], [[kytara]] nebo [[harfa]]. Dále skupina zpravidla obsahovala nástroje znějící v basovém rejstříku jako [[violoncello]], [[kontrabas]], violone, [[viola da gamba|violu da gamba]] nebo [[fagot]]. V současných realizacích barokních skladeb je nejčastěji v instrumentální hudbě používána kombinace cembalo a violoncello a v chrámové hudbě varhany.
