Verze z 3. 1. 2009, 09:01 editovat Mercy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 92 635 editací m reference standardně ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 1. 2009, 21:45 editovat zrušit editaci ArthurBot (diskuse \| příspěvky) 229 795 editací m Robot opravil přesměrování na Konzul (antický Řím) - Změněn(y) odkaz(y) na Římský konzul Přejít na další porovnání →
Řádek 9: == Politická dráha == Svoji kariéru politika Gaius zahájil v roce [[126 př. n. l.]], kdy působil jako [[quaestor]] u [[~~Konzul~~Římský ~~(antický Řím)~~konzul\|konzula]] Lucia Aurelia Oresta na [[Sardinie\|Sardinii]]. Po několika málo klidných letech, byl Gaius v roce [[123 př. n. l.]] zvolen v Římě [[Tribun lidu\|tribunem lidu]], kterýžto úřad před ním vykonávali všichni jeho předkové. Optimáti záhy pochopili, že se jim na obzoru rýsují nové potíže. Gaius byl oddán podobným myšlenkám jako Tiberius, měl však dostatek času poučit se z bratrových chyb. Jeho program proto nezahrnoval pouze agrární reformu, díky které měla být bohatými nelegálně nabytá půda přerozdělena ve prospěch chudých, ale také zákon, jehož cílem byla regulace ceny obilí. Rovněž usiloval o omezení počtu let a tažení, po něž museli římští občané sloužit ve vojsku. Také chystal reformu soudů, trestání nelegálního nabývání majetku členy senátu, zákon zaměřený na zřízení poroty, která by posuzovala obvinění z korupce a jejíž členové by nebyli vybíráni z řad senátorů, nýbrž z jezdců (''[[equites]]''). Dále navrhoval přiznat [[římské občanství]] [[Itálie\|italským]] kmenům, které stály již po mnoho desetiletí věrně po boku [[Řím]]a. Tím vším si ale proti sobě popudil vlivné senátory. V roce [[122 př. n. l.]] se Gaius v rozporu s ústavou ucházel podruhé o úřad tribuna lidu, který posléze získal díky drtivé podpoře římských nižších vrstev. V průběhu tohoto roku pokračoval v uskutečňování svých reforem, současně se ale musel vypořádávat se vzrůstajícím odporem senátu. Gaius se spolu s [[Marcus Fulvius Flaccus (konzul 125 př. n. l.)\|Marcem Fulviem Flaccem]] pokusil získat třetí tribunát v řadě, ovšem tentokrát neuspěl. V následujícím roce mu proto nezbývalo než přihlížet, jak nově zvolení konzervativní konzulové Quintus Fabius Maximus a [[Lucius Opimius]] postupně ruší všechny jeho zákony. Aby předešel úplnému zničení svého díla, rozhodl se Gaius podporovaný Flaccem neuznat výsledky voleb. Poté se oba chopili zbraní, načež se pokusili vynutit si svoji volbu násilím. Nato je senát prohlásil za nepřátele [[Republika\|republiky]] a odsoudil k smrti. Flaccus byl pak zavražděn vlastním synem, avšak Gaiovi se podařilo za doprovodu svého věrného otroka Filokrata uniknout. Vědom si bezvýchodnosti své situace však Gaius podal Filokratovi svůj meč a poté mu přikázal, aby ho zabil. Když tak otrok učinil, proklál se nad tělem svého mrtvého pána i on. Jeden z Gaiových nepřátel oddělil jeho hlavu od těla. Tu prý poté vzal Opimiův [[klient]] Septimuleius, naplnil jí roztaveným olovem a donesl jí Opimiovi. Ten mu za ní vyplatil sedmnáct [[Libra\|liber]] zlata, neboť přesně tolik hlava nebohého Gaia Graccha vážila. Po jeho smrti bylo prý zabito kolem 3000 mužů, podezřelých z podpory jeho reformám, a jejich majetek byl zkonfiskován.

Gaius Gracchus: Porovnání verzí