Kikujové: Porovnání verzí

{{upravit}}

 

 

Kikujská legenda však příchod Kikujů na území Keni popisuje jinak.Podle ní, muž jménem Kikuyua jeho žena zvaná Mireia (Mumbi), byli na místo nazývané mukurwe-ini wa nyagathanga, v současnosti Murangova oblast, umístěni bohem jménem Mwene Nyaga nebo také [[Ngai]]. Říká se, že byli umístěni blízko Mugumo – fíkovníku na svazích hor. Počali děvet dcer, které pojmenovali Wanjiku, Wanjiru, Njeri, Wambui, Wangari, Wacera, Waithera, Wairimu a Wangui. Později, když dcery dospěly, potkaly devět mladíků ze vzdálené země (pravděpodobně Masaje, se kterými mají Kikujové dlouhodobé vztahy, chvíli přátelské, chvíli nepřátelské). Z jejich svazku pak vznikl kmen Kikuyu. Oblíbený mýtus tvrdí, že když se Kikujská dcera dostane do věku na vdávání, Kikujové se modlí k Mwene Nyaga, aby jí poskytl ženicha.

 

Kikujové byli všeobecně zadobře s Masaji, se kterými sousedí a čile obchodují. Kolonialismus však tento zavedený pořádek narušil. V roce [[1880]] přišli na toho území Britové. Prvně se usídlili na pobřeží a pak v [[Nairobi]], postavili železnici z pobřeží k [[Viktoriinému jezeru]]. Zabrali zemi patřící Kikujům, které uzavřeli do malé rezervace a znemožnili jim tak obhospodařovat svou zem. Britové na tomto území ustanovili svou [[Britskou Východní Afriku]].

 

V roce 1920 se rychle rozrůstala kikujská politická organizace jako odpověď na sociální problémy, ztrátu půdy a koloniální útlak. Jedna středně radikální skupina KCA ([Kikuyu Central Association]) vznikla roku 1920 pod vedením mladých, vojensky vycvičených členů jako byl např. [[Jomo Kenyatta]]. Frustrace, anti-kolonialismus a vnitřní neshody přispěly v 50.letech po [[druhé světové válce]] ([World War II]) k růstu hnutí [[Mau Mau]]. Mezi lety 1952-1958 probíhaly v Keni kruté boje proti britské koloniální správě. Následovalo masivní zatýkání povstalců a velké množství kikujů zemřelo. I přes porážku povstalců získala Keňa v roce 1963 nezávislost. Keňa se stala státem s jednou politickou stranou. Hnutí Mau Mau bylo hlavním uskupením, které se snažilo přivést zemi k nezávislosti. Než válka skončila, bylo zabito přes 11 000 rebelů a zatčeno kolem 100 000 obyvatel Keni. Tato válka je považována za první velké hnutí za africkou liberalizaci a pravděpodobně také největší krizi [[britské africké kolonie]].

 

[[Soubor:Mwai_Kibaki,_October_2003.jpg|thumb|Mwai Kibaki]]

Prvním prezidentem Keni se stal Jomo Kenyatta, který je Kikuyu. Třetí a současný prezident, [[Mwai Kibaki]], je rovněž kikuyu. [[Wangari Maathai]], první Africká žena, která získala Nobelovu cenu za mír, je také kikuyu. Známý keňský autor, [[Ngugi wa Thiong'o]], piše v kikujském jazyce a také svahilštině. Také známí sportovcí jsou kikujové: Julius Kariuki – olympijský šampion z roku 1988 na 3000m překážkového běhu; John Ngugi – olympijský šampion v běhu na 5000m; maratonec Douglas Wakiihuri, běžkyně Catherine Ndereba. Kikujové hrají důležité role v nezávílém vývoji politiky a ekonomiky v Keni.

V roce 2008 znovu proběhly volby prezidenta. Vyhrál je opět Mwai Kibaki, který dostal asi o čtvrt milionů více hlasů než jeho protikandidát Rail Odinga. Toto vítězství však vyvolalo vlnu odporu stoupenců Odingy, kteří začali vyvražďovat kikuje, ke kterým náleží i staronově zvolený prezident Kibaki. Hlasování o prezidentovi nepovažuje za regulérní ani Evropská unie ani USA.

 

Kikujové mluví Kikujským - [[Kikuyu]] a Bantuským - [[Bantu]] jazykem. Hodně lidí zde mluví i svalisky - [[Swahili]] a anglicky. Jsou to v podstatě další dva oficiální jazyky v Keni. Kikujové mají blízko kmenům [[Embu]], [[Mbeere]] a [[Meru]], které také žíjí v okolí [[Mt. Kenya]]. Kikujové v oblastech Kiambu a Murang´a, jsou běžně označováni za podkmen kikuju nazvaný Kabete. Díký období kolonizace a mezikmenovým svazkům jsou blízce spojeni s masaji.

 

 

Kikujské kmeny jsou založené na matriarchalním systému. Během vlády Wangũ wa Makeeri, vládkyně, o které se říká, že byla tak krutá, že během schůzí seděly na zádech mužů,

došlo k povstání mužů a ti se pak ujali vlády. Jedna z legend říká, že muži naplánovali povstání během oslav, kdy všechny ženy tančily nahé tanec Kibaata. Ženy se vzdaly

muži.

 

 

 

 

 

Kolonizace poškodila mnoho tradičních struktur a hodnot, ačkoliv jazyk byl zachován a dále se rozvíjí. Hodně kikujů se přestěhovalo ze svých tradičních domovů do měst, aby si našlo práci. Také se přestěhovali do jiných částí země a světa díky sňatkům s jinými příslušníky kmenů, kvůli pracovním příležitostem, studiu a celkově díky hlednání lepšího života. Ti, kteří zůstali v původních venkovních oblastech pokračují ve farmaření.

 

Forma zábavy kikujů je také zvláštní. Mladé kikujské ženy a muži cestují do izolovaných oblastí, aby si užili tance a oslav. Mladí muži si mohou pouze užívat tance a dvořit se dívkám, ale nesmějí se jich jakkoli nevhodně dotknout. Běžnými tanci jsou Nguchu, Nduumo, Mũgoiyo, Gĩchukia a ndachi ya irua. Babičky pak dohlížejí na to, aby se nějaký mladík nezachoval nesprávně. Babičky musí chránit mladé dívky před promiskuitou. Dívky, které měly sex, nějakou aféru nebo byly dokonce těhotné před svatbou, se mohou stát až druhou ženou a jsou nazývány Gĩchokio. Proto je výhodné pro mladé dívky zůstat neposkvrněné. Mají tak větší šanci se vdát.

 

 

==Externí odkazy==