Space Shuttle External Tank: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
VolkovBot (diskuse | příspěvky)
m +odkaz na portál, úprava odstavců, chybí zdroje
Řádek 5:
 
==Popis==
 
Nádrž válcovitého tvaru se spodním sférickým dnem a zašpičatělou vejčitou přídí. Její celková délka činí 47,0&nbsp;m a průměr 8,4&nbsp;m. Ve skutečnosti se skládá ze dvou oddělených nádrží. Spodní o objemu 1515&nbsp;m<sup>3</sup> nese zásoby kapalného vodíku (102&nbsp;600&nbsp;kg), přední o objemu 554&nbsp;m<sup>3</sup> pak zásoby kapalného kyslíku (616&nbsp;500&nbsp;kg) pro motory SSME, ze stran k nádrži jsou připojeny [[raketa|rakety]] [[Space Shuttle Solid Rocket Booster|SRB]].
 
Byla vyráběna ve třech základních modifikacích. První z nich, použitá při prvních sedmi startech raketoplánu, měla prázdnou hmotnost přibližně 35&nbsp;tun. Náhradou některých dílů původně zhotovených z [[ocel]]i za [[Titan (prvek)|titanové]] a zeslabením některých částí stěn byla vyvinuta vylehčená verze, označovaná LWT (Lightweight Tank). Úpravami byla snížena prázdná hmotnost ET na přibližně 31&nbsp;tun. Poslední z těchto nádrží byla použita během letu [[STS-107]]. Mezitím od roku 1998 byla pro lety k [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanici (ISS)]] požívána ještě více odlehčená ET, označovaná zkratkou SLWT (Super Lightweight Tank) o prázdné hmotnosti přibližně 30&nbsp;tun. Snížení hmotnosti bylo dosaženo především použitím slitiny [[hliník]]-[[lithium]] místo běžných hliníkových slitin na stěny nádrží.
 
=== Nádrže ===
 
[[Kyslík]]ová nádrž je během letu tlakována na provozní tlak 240 až 250&nbsp;kPa. K turbočerpadlům motorů SSME v družicovém stupni je kyslík dopravován rychlostí 1264&nbsp;kg/s (tj. 1,1&nbsp;m<sup>3</sup>/s) přívodním potrubím o vnitřní světlosti 380&nbsp;mm. V potrubí jsou umístěna čtyři čidla předčasného spotřebování kyslíku před dosažením předepsané rychlosti; při detekci přerušení dodávky kyslíku nejméně dvěma čidly jsou motory SSME palubními počítači automaticky vypojeny.
 
Řádek 19 ⟶ 17:
Na horním konci vodíkové nádrže je z vnějšku připojena trojnohá trubková konstrukce, kterou je nádrže poutána ke spodku [[Družicový stupeň raketoplánu|družicového stupně]]. Další dvě dvounohé konstrukce propojující ET s družicovým stupněm jsou umístěny při spodním konci vodíkové nádrže. V tomto prostoru jsou také ukončena přívodní potrubí kyslíku a vodíku a napojena na palivové rozvody v motorovém prostoru družicového stupně.
 
===Tepelná izolace===
 
Povrch nádrže ET je pokryt tepelnou izolací zrzavě hnědé barvy z pěnového polyuretanu plněného drceným korkem, která snižuje odpařování pohonných látek před startem, částečně zabraňuje tvorbě námrazy na povrchu nádrže a chrání obsah nádrže před aerodynamickým ohřevem během vzletu atmosférou. Některé části povrchu jsou chráněny proti aerodynamickému ohřevu ablačním materiálem z fenolových pryskyřic. Hmotnost této izolace činí 2,2&nbsp;tuny. Při prvních dvou startech ([[STS-1]] a [[STS-2]]) byl povrch izolace chráněn vrstvou bílého nátěru; nepoužitím nátěru při dalších letech raketoplánů bylo ušetřeno zhruba 500&nbsp;kg mrtvé hmotnosti.
 
Řádek 29 ⟶ 26:
Přibližně 15&nbsp;s po dosažení suborbitální dráhy a vypojení motorů SSME se přívodní potrubí rozpojí a výbušnými šrouby se oddělí propojovací konstrukce mezi ET a [[Družicový stupeň raketoplánu|družicovým stupněm]]. Družicový stupeň manévrem motory OMS a RSC se odpoutá do bezpečné vzdálenosti. Odhozená nádrž ET pokračuje v letu po balistické suborbitální dráze a zaniká v [[atmosféra|atmosféře]].
 
{{Portál Kosmonautika}}
[[Kategorie:Program Space Shuttle]]