Aristotelismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: náhrada tagu <small> šablonou {{Malé}} |
m →Starověký aristotelismus: link |
||
Řádek 18:
== Starověký aristotelismus ==
[[Soubor: Plato Seneca Aristotle medieval.jpg|thumb|200 px|<center> Platón, Seneca a Aristotelés <br /> {{Malé| (Anglie, kolem 1330) }}</center>]]
Aristotelova škola, [[Peripatos]], podle níž se jeho žákům říká také peripatetici, se svému učiteli nevěnovala ani zdaleka tak, jako platonici k Platónovi. Podstatnou částí Aristotelova odkazu bylo založení jednotlivých věd, jimž se někteří dále věnovali, ale v západním světě nebyl Aristotelés pokládán za autoritu. Jeho spisy shromáždil teprve [[Andronikos Rhodský]] v 1. století n.l. a z jeho komentátorů vynikl hlavně [[Alexandr z Afrodisie]] (kolem 200) a někteří novoplatonici ([[Porfyrios]], [[Iamblichos]], [[Proklos]]). Počátkem [[6. století]] přeložil [[
== Křesťanský aristotelismus ==
Oživení aristotelismu přinesl teprve nový duch vrcholného středověku a potřeba filosofii vyučovat. Výuka logiky se patrně už v 11. století řídila Aristotelem, ke konci století byly přeloženy zbývající logické spisy – z arabštiny, ale zejména z řečtiny – a počátkem 13. století přibyly další i spisy arabských komentátorů ([[Averroes]], [[Avicenna]]). Ačkoli se zprvu zdálo, že Aristotelés křesťanské myšlení ohrožuje, v polovině 13. století už byl v Paříži i v Oxfordu standardní četba, učitelé jej citovali prostě jako „filosofa“ a hojně komentovali. Nakonec – přes různé církevní zákazy – se prosadila velká syntéza [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]], založená na hluboké znalosti Aristotela, jehož ovšem Tomáš na různých místech korigoval křesťanskými názory a [[Augustinus|Augustinem]].
| |||