Precese zemské osy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: es, ru, sl změnil: ro
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
[[Soubor:Praezession.png|thumb|Pohyb zemské osy: ''R'' = rotace Země kolem osy, ''P'' = precese, ''N'' = nutace]]
'''Precese zemské osy''' je krouživý [[Mechanický pohyb|pohyb]] [[zemská osa|zemské osy]] přibližně po plášti [[dvojkužel]]e. Je to speciální případ obecného fyzikálního jevu, pozorovaného u rotujících hmotných těles ([[setrvačník]]ů), a zvaného [[precese]].
 
V tomto případě se však jednájde o velmi složitý pohyb, skládající se z několika složek. Nejvýznamnějším vlivem, způsobujícím precesi zemské osy, je [[gravitace|gravitační]] působení [[Měsíc]]e a [[Slunce]] na zemské těleso. Protože Země nemá tvar koule, ale v prvním přiblížení tvar rotačního elipsoidu, snaží se Měsíc stočit osu zemského tělesa tak, aby se rovníková výduť Země dostala do roviny oběhu Měsíce kolem Země. Podobně gravitační síla Slunce se snaží stejným způsobem dostat rovníkovou výduť do roviny oběhu Země kolem Slunce (tedy do roviny ekliptiky). Oba tyto vlivy působí na Zemi, kterou si můžeme představit jako obrovský setrvačník, tak, že její osa vykonává [[precese|precesní]] pohyb (vychyluje se ve směru kolmém na okamžitou polohu osy zemské rotace a zároveň kolmou na dvojici gravitačních sil působících na rovníkovou výduť). Tato rozhodující části precese zemské osy se nazývá ''lunisolární precese zemské osy''. Současná hodnota posuvu jarního bodu je přibližně 50,40˝/rok a to proti směru zdánlivého pohybu Slunce po nebeské sféře. Z této hodnoty asi 60 % připadá na gravitační vliv Měsíce a 40 % na vliv Slunce.
 
Osa dvojkužele, který přitom zemské osa opisuje, míří k [[pól ekliptiky|pólu ekliptiky]], který se nachází v [[Drak (souhvězdí)|souhvězdí Draka]], vzdálen od světového pólu v současnosti o úhel 23°27´ (tj. o sklon zemského rovníku k rovině ekliptiky). Zemská osa pouze působením lunisolární precese by vykonala plný kruh za dobu 25 725 let.
Řádek 8:
Na Zemi však působí i ostatní planety. Jejich gravitačním vlivem se mění orientace roviny zemské dráhy v prostoru a to tak, že sklon zemského rovníku k rovině ekliptiky se v současné době zmenšuje o 0,46˝/rok. Celkově se úhel mezi ekliptikou a zemským rovníkem mění v rozmezí od 21,92° do 24,30° a to s periodou přibližně 40 000 let. V důsledku změny úhlu mezi ekliptikou a rovníkem se posouvá také jarní bod a to nyní o -0,12˝/rok (tedy proti smyslu lunisolární precese). Tato část precese zemské osy se nazývá ''planetární precese zemské osy''.
 
Složením obou těchto složek dostaneme ''všeobecnou (generální) precesi zemské osy'', při níž současná hodnota posunu jarního bodu činí 50,26˝/rok. Díky tomu se [[nebeský pól|nebeský (světový) pól]] vrátí přibližně na dnešní místo za 25 800 let. Tuto periodu nazýváme ''platónskýplatonský rok''.
 
Podle [[obecná teorie relativity|obecné teorie relativity]] by se měla rychlost posunu jarního bodu ještě zmenšovat o 0,02˝/rok. Tento efekt se nazývá ''geodetická precese''.
Řádek 15:
 
[[Soubor:Precession starchart.png|thumb|Změna polohy severního nebeského pólu v minulosti a budoucnosti]]
V současné době se nacházíje severní nebeský pól přibližně ve vzdálenosti asi 1° od [[Polárka|Polárky]], ale v důsledku precese se k ní nyní stále přibližuje, až kolem roku 2102 bude k ní nejblíže. Pak se opět začne od ní vzdalovat a její úlohu při navigaci převezmou jiné hvězdy, např. zhruba za 12 000 let to bude hvězda [[Vega]] v [[Lyra (souhvězdí)|souhvězdí Lyry]].
 
Pro astrometrická měření poloh nebeských objektů má precese velký význam, protože způsobuje posun [[jarní bod|jarního bodu]], který je spolu s nebeským pólem výchozím bodem pro [[rovníkové souřadnice]] používané pro stanovení poloh [[hvězda|hvězd]], [[planeta|planet]] a dalších nebeských objektů. Jejich souřadnice se tak s časem nepatrně mění a je třeba na to brát ohled. Všechny přesné údaje o polohách nebeských objektů proto musí být vztaženy k nějakému pevnému datu ([[Ekvinokcium|ekvinokcium]]).