Olomoucká smlouva: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
[[Image:Olomoucka smlouva.jpg|right|thumb|300px|Olomoucká smlouva - pamětní deska na Horním náměstí v [[Olomouc]]i: vlevo je erb Matyáše Korvína, vpravo je erb Vladislava Jagellonksého a uprostřed je lev jako znak Čech.]]
 
'''Olomouckou smlouvu''' uzavřel český král [[Vladislav Jagellonský]] s uherským králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]] roku [[1479]] v [[Olomouc]]i po dlouholetých bojích o české království, které vypukly po smrti Jiřího z Poděbrad (1471).
 
 
== Obsah smlouvy ==
Olomouckými úmluvami uznal Vladislav II. stávající stav. České království bylo navzdory ustanovením Karla IV. o své nedělitelnosti rozděleno. Nadále měli užívat titulu český král dva panovníci, Vladislav s právem vládnout dědičně v Čechách a Matyáš, který získal - rovněž pro sebe i své potomky - Moravu, Slezsko a obě Lužice. Po Korvínově smrti mohly být sice vedlejší země bez souhlasu uherského krále přivtěleny k českým zemím, ale pouze za 400 tisíc uherských zlatých. Jestliže by zůstaly naopak v moci uherského panovníka, nemělo ho to stát zhola nic. Pokud by však Vladislav zemřel dříve než Matyáš, a to bez dědiců, a v Čechách by Matyáše přijali za svého panovníka, vrátily by se vedlejší země do svazku Koruny české bez náhrady. Toto ustanovení mělo inspirovat český volební sněm, aby v budoucnu zvolil králem Matyáše Korvína. Dále bylo dohodnuto, že oba králové budou usilovat o to, aby došlo k urovnání sporu mezi Čechy a papežskou kurií a v Praze mohl být instalován katolický arcibiskup.
 
Matyáš zemčel roku 1490 a poté byl uherským králem zvolen Vladislav Jagellonský. Země Koruny české se tak opět spojily pod vládou jednoho panovníka.