|
[[Image:Olomoucka smlouva.jpg|right|thumb|300px|Olomoucká smlouva - pamětní deska na Horním náměstí v [[Olomouc]]i: vlevo je erb Matyáše Korvína, vpravo je erb Vladislava Jagellonksého a uprostřed je lev jako znak Čech.]]
'''OlomouckáOlomouckou smlouvasmlouvu''' jeuzavřel mírováčeský smlouva uzavřená mezikrál [[Vladislav Jagellonský|Vladislavem Jagellonským]] as uherským králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]] r.roku [[1479]] v [[Olomouc]]i. Vladislavpo Jagellonskýdlouholetých sibojích udržel pozici českého krále a Matyáš Korvín se stal králem vedlejších zemí Korunyo české (Moravakrálovství, Slezsko,které Hornívypukly apo Dolnísmrti Lužice)Jiřího az UherPoděbrad.
== Edice textu ==
* ''Konečná smlauva o pokoj mezi králi Wladislavem a Matiášem a královstvími Českým i Uherským'', in: Archiv český čili Staré památky písemné české a moravské V, ed. Palacký, F., Praha 1862, s.377-387
==Historické okolnosti==
Mezi Vladislavem II. a Matyášem Korvínem vypukla po smrti [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]] hned v roce [[1471]] válka, která se vedla převážně na Moravě a ve Slezsku. V Čechách kromě toho panoval neklid způsobený neustálými konflikty kališníků a katolíků. Již v roce [[1472]] se pokusil papežský legát česko-uhersko-polský konflikt uklidnit a obrátit zájem znepřátelených stran na válku s Turky, ale ani jedna strana o smíření nestála. Roku [[1474]] bylo sice uzavřeno příměří, které však bylo vzápětí porušeno. Válka se tak protáhla až do roku [[1478]]. Navzdory Matyášově převaze se mu však mladého Jagellonce vytlačit z Čech nepodařilo a zápas zůstával nerozhodný.
==Smlouva==
Vladislav II. byl na rozdíl od Korvína panovníkem mírné povahy, a tak není divu, že toužil po míru, který po letech válek již nesmírně potřebovalo i jeho království. Během let se ke stejnému názoru postupně přiklonily všechny ve válce zúčastněné strany, čeští utrakvisté, Vladislavovi přívrženci, katolíci stranící Matyášovi i uherští útočníci. Dokonce i Matyáš,
který v červenci roku [[1477]] vpadl do dědičných habsburských zemí, a zahájil tak válku proti císaři, dospěl k názoru, že boje na dvou frontách jsou na jeho finanční možnosti příliš. Proto se v březnu 1478 sešli v [[Brno|Brně]] zástupci obou panovníků, aby připravili návrh mírové smlouvy. Ten Matyáš Korvín odmítl, protože mu sice přiřkl vedlejší země Koruny české ovšem bez práva titulovat se českým králem. Jeho odpor byl o to rozhodnější, že v té době zvítězila uherská vojska nad Vladislavovými bojovníky u [[Plzeň|Plzně]]. Smlouva byla proto přepracována
a nad novými návrhem se Vladislav s Matyášem sešli v polovině roku [[1479]] v Olomouci. Olomouckými úmluvami uznal Vladislav II. status quo. České království bylo navzdory ustanovením [[Karel IV.|Karla IV.]] o své nedělitelnosti rozpolceno. Nadále měli užívat titulu český král dva panovníci, Vladislav s právem vládnout dědičně v Čechách a Matyáš, který získal - rovněž pro sebe i své potomky - Moravu, Slezsko a obě Lužice. Po Korvínově smrti mohly být sice vedlejší země bez souhlasu uherského krále přivtěleny k českým zemím, ale pouze za 400 tisíc [[uherský zlatý|uherských zlatých]]. Jestliže by zůstaly naopak v moci uherského panovníka, nemělo ho to stát zhola nic. Pokud by však Vladislav zemřel dříve než Matyáš, a to bez dědiců, a v Čechách by Matyáše přijali za svého panovníka, vrátily by se vedlejší země do svazku Koruny české bez náhrady. Toto ustanovení mělo inspirovat český volební sněm, aby v budoucnu zvolil králem Matyáše Korvína. Dále bylo dohodnuto, že oba králové budou usilovat o to, aby došlo k urovnání sporu mezi Čechy a papežskou kurií a v Praze mohl být instalován katolický [[arcibiskup]]. V budoucnu mělo dojít k uzavření smíru také mezi Matyášem a polským králem [[Kazimír IV.|Kazimírem IV.]]
[[Kategorie:Mírové smlouvy]]
|
