Hláska: Porovnání verzí

Přidáno 1 967 bajtů ,  před 11 lety
m
Editace uživatele „85.13.127.169“ vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „Bjankuloski06cs“.
m (Editace uživatele „85.13.127.169“ vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „Bjankuloski06cs“.)
Při tvoření (artikulaci) hlásek vychází z [[plíce|plic]] vzduchový proud do hlasových orgánů ([[mluvidla]]), v nichž se vytváří lidský [[hlas]]. Z hlasivek postupuje výdechový proud do artikulačních orgánů (resonanční ústní dutina, jazyk, měkké a tvrdé patro, dásně, zuby a rty).
 
== Fón vs. foném ==
== Fón vs. foném ==Pojem „hláska“ lze chápat dvojím způsobem, a to buď jako konkrétní [[zvuk]] (fón), nebo jako abstraktní funkční jednotku jazyka ([[foném]]).* '''Fón''' je konkrétní zvuk představující určitou hlásku, jehož tvorbou a fyzikálními vlastnosti se zabývá [[fonetika]].* '''Foném''' je abstraktní označení pro hlásku. Byl zaveden proto, že jednotlivé hlásky se mohou vlivem okolností vyslovovat nekonečně velkým množstvím způsobů. Foném je [[množina]] všech podobných zvuků ([[alofon]]ů), které v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]] představují konkrétní podobu jedné hlásky a mají stejnou funkci – rozdíly mezi nimi nemohou rozlišit význam mezi jednotlivými slovy. Fonémy je možné od sebe odlišit podle určitých podstatných znaků, které zároveň rozlišují význam slov. Fonémy, jejich funkcí a popisem rozdílů mezi nimi se zabývá [[fonologie]].Pro nejednoznačnost pojmu „hláska“ se odborných textech dává přednost pojmům „foném“ a „fón“.''haha ještě to tak je to pěkná pičovina<nowiki>jste čůráci a velcí</nowiki>
Pojem „hláska“ lze chápat dvojím způsobem, a to buď jako konkrétní [[zvuk]] (fón), nebo jako abstraktní funkční jednotku jazyka ([[foném]]).
* '''Fón''' je konkrétní zvuk představující určitou hlásku, jehož tvorbou a fyzikálními vlastnosti se zabývá [[fonetika]].
== Fón vs. foném ==Pojem „hláska“ lze chápat dvojím způsobem, a to buď jako konkrétní [[zvuk]] (fón), nebo jako abstraktní funkční jednotku jazyka ([[foném]]).* '''Fón''' je konkrétní zvuk představující určitou hlásku, jehož tvorbou a fyzikálními vlastnosti se zabývá [[fonetika]].* '''Foném''' je abstraktní označení pro hlásku. Byl zaveden proto, že jednotlivé hlásky se mohou vlivem okolností vyslovovat nekonečně velkým množstvím způsobů. Foném je [[množina]] všech podobných zvuků ([[alofon]]ů), které v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]] představují konkrétní podobu jedné hlásky a mají stejnou funkci – rozdíly mezi nimi nemohou rozlišit význam mezi jednotlivými slovy. Fonémy je možné od sebe odlišit podle určitých podstatných znaků, které zároveň rozlišují význam slov. Fonémy, jejich funkcí a popisem rozdílů mezi nimi se zabývá [[fonologie]].Pro nejednoznačnost pojmu „hláska“ se odborných textech dává přednost pojmům „foném“ a „fón“.''haha ještě to tak je to pěkná pičovina<nowiki>jste čůráci a velcí</nowiki>
 
Pro nejednoznačnost pojmu „hláska“ se odborných textech dává přednost pojmům „foném“ a „fón“.
== Fón vs. foném ==Pojem „hláska“ lze chápat dvojím způsobem, a to buď jako konkrétní [[zvuk]] (fón), nebo jako abstraktní funkční jednotku jazyka ([[foném]]).* '''Fón''' je konkrétní zvuk představující určitou hlásku, jehož tvorbou a fyzikálními vlastnosti se zabývá [[fonetika]].* '''Foném''' je abstraktní označení pro hlásku. Byl zaveden proto, že jednotlivé hlásky se mohou vlivem okolností vyslovovat nekonečně velkým množstvím způsobů. Foném je [[množina]] všech podobných zvuků ([[alofon]]ů), které v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]] představují konkrétní podobu jedné hlásky a mají stejnou funkci – rozdíly mezi nimi nemohou rozlišit význam mezi jednotlivými slovy. Fonémy je možné od sebe odlišit podle určitých podstatných znaků, které zároveň rozlišují význam slov. Fonémy, jejich funkcí a popisem rozdílů mezi nimi se zabývá [[fonologie]].Pro nejednoznačnost pojmu „hláska“ se odborných textech dává přednost pojmům „foném“ a „fón“.''haha ještě to tak je to pěkná pičovina<nowiki>jste čůráci a velcí</nowiki>
 
== Samohlásky a souhlásky ==
Hlásky se v různých jazycích tradičně dělí [[samohláska|samohlásky]] (vokály) a [[souhláska|souhlásky]] (konsonanty). Toto dělení vychází hlavně z jejich fonologické funkce v systému jazyka. Samohlásky pravidelně stojí v pozici jádra [[slabika|slabiky]].
 
Z fonetického hlediska není ostrá hranice mezi samohláskami a souhláskami, přechos je plynulý.
 
Pokud jde o tvoření ([[artkulace|artikulaci]]), hlásky se vyznačují různým stupněm otevřenosti (apertury). Samohlásky jsou na této škále nejvíce otevřené, zatímco souhlásky jsou zavřenější a při jejich tvoření se vytváří překážka (striktura) v proudu [[vzduch]]u. Překážka je různého stupně: od pouhého přiblížení (aproximace) artikulačních orgánů, přes úžinu (konstrikce) až po úplný závěr (okluze), tedy krátké přerušení proudění vzduch.
 
Z hlediska [[zvuk]]ového ([[akustika|akustického]]) jsou samohlásky čistými složenými [[tón]]y, tj. mají ve svém [[zvukové spektrum|spektru]] pouze [[kmitání|kmity]] s pravidelnou [[frekvence|frekvencí]]. Nejnižší, základní frekvence F0 se tvoří v [[hlasivky|hlasivkách]], vyšší frekvence (F1, F2, F3 atd.) jsou dány [[rezonance|rezonancí]] dutin a nazývají se [[formant]]y. Přítomnost F0 se nazývá [[znělost]] a přítomnost formantů [[vokálnost]].
 
Na opačném konci stojí tzv. pravé neboli šumové souhlásky, které se vyznačují přítomností šumu, tedy nepravidelnými kmity, ve svém spektru. Tato vlastnost se nazývá [[konsonantnost]]. Vznik šumu souvisí s tvořením překážky v mluvidlech (viz výše), která způsobuje [[turbulence]] v proudu vzduchu.
 
Následující tabulka je přehledem základních rozdílů:
 
{|class=wikitable
|-
!rowspan="2" |Vlastnost
!rowspan="2" |Samohláska
!colspan=4 |Souhláska
|-
!klouzavá
!jedinečná
!pravá<br />znělá
!pravá<br />neznělá
|-
|znělost (F0) ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |-
|-
|vokálnost (F1, F2 ...) ||align=center |+ ||align=center |- ||align=center |+ ||align=center |- ||align=center |-
|-
|konsonantnost (šum) ||align=center |- ||align=center |- ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+
|-
|colspan=6 align=center|otevřenost (apertura) <—————————> zavřenost (striktura)<br />
&nbsp;&nbsp;&nbsp;tón <———————————> šum
|-
!Zástupci v češtině
|a, e, i, o, u<br />á, é, í, ó, ú
|j, ʊ̯
|m, n, ň, r, l<br />ɱ, ŋ
|b, d, g, v, z<br />ž, h, ř, ʒ, ǯ
|p, t, k, f, s<br />š, x, ř, c, č<br />ʔ
|}
 
Na pomezí mezi souhláskami a samohláskami stojí tzv. klouzavé souhlásky (glide), které se též označují jako [[polosamohláska|polosamohlásky]] (semivokály). Často se uplatňují jako součást [[dvojhláska|dvojhlásek]] (diftongů).
 
Jako [[sonora|sonory]] se označují souhlásky, které se vyznačují přítomností tónových formantů i šumu. V češtině se tradičně označují jako jedinečné, neboť na rozdíl od pravých souhlásek nevytvářejí (v češtině) dvojice lišící se znělostí.
 
== Dělení hlásek v češtině ==
#* '''znělé''': b, d, ď, g, z, ž, h, v, l, r, m, n, ň, j
#* '''neznělé''': p, t, ť, k, s, š, c, č, f, x
m
 
== Reference ==