Madame de Maintenon: Porovnání verzí

'''Madame de Maintenon'''. Původním jménem '''FrancoiseFrançoise d´Aubigné''', provdaná '''paní Scarronová''', '''markýza de Maintenon''' (*28. 11. [[1635]] ve vězení v [[Niort]]u - + 15. 4. [[1719]] [[Saint-Cyr]]). Milenka francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] a s největší pravděpodobností také jeho druhá manželka (přísně utajený sňatek proběhlse údajněměl uskutečnit někdy v letech [[1683]] nebo [[1684]]).

[[File:Francoise Aubigne 1.jpg|thumb|Markýza FrancoiseFrançoise de Maintenon]]

Narodila se jako FrancoiseFrançoise d´Aubigné. Její otec, [[Constant d´Aubigné]], náležel k drobné šlechtě v [[Poitou]] a byl synem básníka a jednoho z čelníchčelných představitelů francouzských [[hugenot]]ů [[Agrippa d´Aubigné|Agrippy d´Aubigné]]. Constant d´Aubigné vedl dobrodružný život, opakovaně se ocital ve vězení a jeho otec ho nakonec vydědil. V roce [[1627]] se Constant d´Aubigné oženil s dcerou ředitele věznice, v jejichžjejíchž zdech si zrovna odpykával další trest, s mladičkou Jeane Cardilhac. Ta svého nezvedeného manžela milovala, měla s ním nejprve dva syny a věrně ho následovala během dalšího vězeňského trestu – tehdy se jim 28. 11. [[1635]] ve vězení v [[Niort]]u narodila jejich dcera FrancoisFrançoise. Stejně jako její dva starší bratři byla i FrancoisFrançoise svěřena do výchovy své [[protestant]]ské tety Luisy-Arthémise de Villet a následujících sedm let strávila na jejím zámku [[Mursay]]. V roce [[1642]] si rodiče své děti vyzvedli, odvezli do [[Paříž]]e a odtud v roce [[1645]] na ostrov [[Marie-Galante]] v [[Malé Antily|Malých Antilách]], kde měl Constant d´Aubigné převzít úřad [[guvernér]]a. Po strastiplné cestě přes oceán, při němž malá FrancoiseFrançoise málem zemřela, dorazila rodina na ostrov, kde se následně zjistilo, že úřad guvernéra je již obsazený. Rozlícený Constant d´Aubigné se vrátil do [[Francie]], zde zřejmě se stížností nepochodil a vydává se na cestu do [[Turecko|Turecka]], během níž náhle umírá v roce [[1647]] v [[Orange]]. Po dvou tvrdých letech pobytu na Malých Antilách se chudá vdova se třemi dětmi vrací zpět do Francie. Cítí se fyzicky i psychicky vyčerpaná a své dvě děti (syn Constant mezitím zemřel) předává zpět do péče své švagrové na zámek Muray. FrancoisFrançoise je šťastná, že může žít znovu u milované tety a nemusí nadále snášet přísně [[katolík|katolickou]], bezcitnou a nelaskavou výchovu své matky. V té chvíli se ale přihlásila další příbuzná, prateta z matčiny strany, a vznesla nárok na výchovu malé FrancoisFrançoise. Tato příbuzná, paní de Neuillant, dvorní dáma [[regent]]ky [[Anna Rakouská|Anny Rakouské]], nesnesla pomyšlení, že její praneteř je vychovávána v protestantském duchu a nechala ji přemístit do kláštera k [[uršulinky|uršulinkám]] v [[Niort]]u. Odmítla ale za její pobyt v klášteře zaplatit a tak FrancoiseFrançoise po čase putovala přímo do domu paní de Neuillant v [[Paříž]]i. Zde žila v ponižujícím postavení chudé příbuzné, stala se přesvědčenou [[katolík|katoličkou]] a ve všem na slovo poslouchalposlouchala paní de Neuillant, na níž byla finančně závislá.

[[Image:Paul Scarron 2.jpg|thumb|left|Paul Scarron, první manžel FrancoiseFrançoise]]

Ve svých šestnácti letech se FrancoisFrançoise seznámila s proslulým básníkem [[Paul Scarron|Paulem Scarronem]], oblíbencem panstva z nejvyšších společenských kruhů. Tento muž byl v Paříži považován za jakousi kuriozitu - duchaplný, vtipný, úspěšnáúspěšný literát, ale fyzicky postižený, bez možnosti vlastního pohybu, groteskně pokroucený a upoutaný na kolečkové křeslo. Scarronovi se podařilo získat si důvěru mladé, krásné a inteligentní FrancoisFrançoise a mezi ní a básníkem postupně vznikl silný duchovní vztah. V roce [[1652]] si tak šestnáctiletá dívka bere o 25 let staršího, ochrnutého Paula Scarrona. Zda bylo manželství naplněno po tělesné stránce, není až taktolik důležité, podstatným faktem zůstává, že Scarron tímto sňatkem zachránil FrancoisFrançoise před smutným životem v [[klášteřklášter|klášteře]]e nebo chudobě. Svou mladou ženu učil španělsky, italsky i latinsky a vzdělával ji i v otázkách všeobecných. V domě jejího manžela se pravidelně setkávali duchaplní hosté ze šlechtických kruhů a FrancoiseFrançoise si mezi nimi brzy našla celou řasu přátel a obdivovatelů. Po osmi letech manželství [[Paul Scarron]] umírá a FrancoisFrançoise se znovu ocitá v těžké životní situaci, bez rodiny, bez majetku a s povinností splácet dluhy, které po jejím manželovi zůstaly. Najímá si pokoj v klášteře a odevzdává se osudu. Vlivní přátelé dělají vše pro to, aby se její životní úděl zlepšil a král [[Ludvík XIV.]] tedy uděluje vdově Scarronové [[renta|rentu]]. FrancoiseFrançoise opouští [[klášter]], najímá si dům a přijímá komornou. Naváže vztah s [[Louis de Mornay, markýz de Villarceaux|Louisem de Mornay, markýzem de Villarceaux]], s nímž se ale po několika letech, v roce [[1664]], rozchází, když on s ní odmítne uzavřít sňatek, po němž FrancoiseFrançoise touží. Přes své přátele, markýze d´ Albret a jeho manželku, se FrancoisFrançoise seznamuje s milenkou krále Ludvíka XIV., [[madame de Montespan]]. FrancoiseFrançoise udělá na madame de Montespan velký dojem svou skromností, vzděláním a inteligencí, a taproto jí nabídne možnost, stát se vychovatelkou nemanželských dětí, které má madame de Montespan s [[Ludvík XIV.|Ludvíkem XIV.]]

FrancoisFrançoise Scarronová v roce [[1670]] bez váhání přijímá delikátní úkol a v přísném utajení pečuje o královy levobočky. Po narození druhého králova dítěte je zakoupen dům ve [[Vaugirard]], kde vychovatelka s dětmi žila celé dny. Francoise byla skromná, diskrétní, mlčenlivá a svěřené děti milovala, takže král i jeho milenka byli s jejími službami velmi spokojeni. V následujících letech se narodilo dalších pět dětí. Král Ludvík XIV. své manželské i nemanželské děti nesmírně miloval a pečoval o jejich blaho. Dům ve Vaugirard často navštěvoval. Zpočátku mu vychovatelka FrancoisFrançoise osobně příliš sympatická nebyla, ale rychle změnil názor, když jednoho dne neohlášen vstoupil nečekaně do domu a sledoval láskyplnou péči, kterou byly jeho děti zahrnuty. Klid, láska a bezpečí, které tu panovalo, udělaly na Ludvíka XIV. obrovský dojem.

Koncem roku [[1673]] uznal král [[Ludvík XIV.]] své ,- tehdy tři, - nemanželské děti s [[madame de Montespan]] za legitimní a přijal je na dvoře v [[Saint-Germain-en-Laye]]. S nimi přišla i jejich vychovatelka, které ale dvorský život k srdci nepřirostl. V té době došlo ohledně výchovy dětí k prvním vážnějším neshodám s madame de Montespan, která své děti rozmazlovala, krmila je sladkostmi a nechávala je vzhůru dlouho do noci, což zcela odporovalo výchovným metodám FrancoiseFrançoise Scarronové. Madame de Montespan viděla ve FrancoisFrançoise podřízenou osobu, k níž se dosud chovala přátelsky, nyní k ní ale zaujala povýšenecký postoj, na veřejnosti ji slovně ponižovala a veškeré její námitky považovala za urážku své osoby. Vztah mezi paní de Montespan a vychovatelkou se stále více zhoršoval, zatímco král byl s jejími službami naopak velmi spokojenýspokojen a její rozvážné, klidné a zdrženlivé vystupování na něj působilo dobře. Vychovatelku svých dětí bohatě odměňoval, a tak si v roce [[1674]] zakoupila zámek [[Maintenon]], nedaleko [[Versailles (zámek)|Versailles]], kde jí vlastnictví okolních pozemků mělo zajistit příjem na stáří. Vzájemná náklonnost mezi králem a Francoise postupně narůstala, čehož si ale madame de Montespan vůbec nepovšimla. Nikdy by ji ani nenapadlo, že mezi králem a neurozenou vychovatelkou, které už navíc táhlo na čtyřicátý rok života, by vůbec něco jako vztah mohlo vzniknout.

V roce [[1675]] král zcela nečekaně povýšil vdovu FrancoiseFrançoise Scarronovou na [[markýza|markýzu]] de Maintenon, čímž se jí odvděčil za její službuslužby a zároveň tím zamezil dalšímu ponižování této ženy u dvora. Královo rozhodnutí vyvolalo údiv a objevily se první spekulace o tom, že král a FrancoiseFrançoise, nyní markýza de Maintenon, jsou milenci. S největší pravděpodobností to v té době ještě pravda nebyla, jelikož za oficiální favoritku stále platila paní de Montespan. KdyNení jisté, kdy přesně podlehla diskrétní markýza de Maintenon svodům krále není jisté, zřejmě to bylo někdy mezi lety [[1676]] a [[1680]]. V roce [[1678]] král ukončil vztah s madame de Montespan a navázal milostný poměr s [[Marie-Angelika de Fontanges|Marií-Angelikou de Fontanges]]. Zároveň se ale prohlubovaly i jeho city k markýze de Maintenon, kterou denně navštěvoval, vedl s ní dlouhé hovory a často ji žádal o radu. V roce [[1680]] už král zahrnul markýzu de Maintenon svou přízní a poctami zcela nepokrytě, takže všem u dvora bylo jasné, že právě tato žena je nástupkyní madame de Montespan. Pro markýzu de Maintenon vytvořil král nový úřad a jmenoval ji druhou dámou (dame d´atour), čímž ji zbavil dosavadní služby a osvobodil od podřízenosti na madame de Montespan. U dvora nepřišli zkrátka rovněžani blízcí přátelé markýzy de Maintenon a ona se jim tak konečně mohla odvděčit za vše dobré, co pro ni kdy učinili. Markýza nezpychla, chovala se dál skromně, uměřeně, důstojně a zdrženlivě, takže u většiny dvorské a prostopášné šlechty nebyla příliš oblíbená nebyla. Přiměla také svého milence Ludvíka XIV. k tomu, aby se opět sblížil se svou manželkou, za což jí byla královna vděčná. Rodinná pohoda netrvala dlouho, v roce [[1683]] královna [[Marie Tereza Rakouská|Marie Tereza]] zemřela, což se krále nijak zvlášť nedotklo. Ludvík XIV. měl tehdy 45 let, byl zdravý a plný života, následnictví v zemi bylo zajištěno, jelikož králův syn měl už tehdy dva mužské potomky, a; král se tak ocitl v situaci, kdy mohl zcela svobodně volit další životní partnerku podle svých osobních sympatií, bez ohledu na dynastické zájmy.

Někdy v roce [[1683]], nebo [[1684]], tak [[Ludvík XIV.]] údajně uzavřel přísně utajený manželský sňatek s FrancoiseFrançoise, markýzou de Maintenon. O sňatku neexistuje žádný písemný důkaz, ale většina historiků se dnes shoduje na tom, že ke sňatku skutečně došlo. Obřad proběhl dle dochovaných svědectví v noci a věděl o něm jen ministr Louvois, králův zpovědník La Chaise, králův komorník Bontemps a [[paříž]]ský [[arcibiskup]]. Z osob blízkých markýze to bylbyli markýz a markýza de Montchevreuil, její komorná Nanon Balbienová, markýzin zpovědník abbé Gobelin a její bratr [[Charles d´Aubigné]]. Svatba zřejmě proběhla právě na popud obou zpovědníků – králova a markýzina, s přispěním vlivného [[biskup]]a Bossueta, jelikož církev viděla v tomto sňatku možnost, jak vymanit krále z nemanželského vztahu. Úlohu nedávno zesnulé královy manželky přijala u dvora oficiálně manželka následníka trůnu, ale v nejužší rodině však nikdo nepochyboval o tom, že skutečnou paní domu je markýza de Maintenon. Král ji poskytoval veškerá privilegia náležející královnám a ona projevovala sebevědomě svou autoritu. Měla vliv na obsazování královských úřadů a řešila veškeré rodinné záležitosti. Na její popud povýšil král své nemanželské syny na roveň [[princové královské krve|princům z královské krve]] a zajistil jim tak případné následnictví trůnu. Nemanželské dcery pak byly výhodně provdány. Markýza se tak ještě jednou postarala o budoucnost všech dětí, které jí byly kdysi svěřeny do výchovy. Stejnou štědrostvelkorysost projevila samozřejmě i vůči svým příbuzným a postarala se o kariéru svého bratra i dalších členů rodiny.

Markýza de Maintenon trávila většinu času na dvoře ve [[Versailles (zámek)|Versailles]], kde to nenáviděla. Příčila se jí frivolnost a nemravnost dvořanů, zcela cizí její skromné, důstojné, hrdé a zbožné povaze. Madame de Maintenon nebyla nikdy středem pozornosti na plesech a zábavách, nehrála karty, oblečena chodila neustále v černém, vlasy svázané do uzlu, k dvořanům se chovala zdrženlivě až chladně. Ludvík XIV. našel v markýze de Maintenon ideální partnerku pro zralý a pozdní věk svého života a panování. Markýza s ním sdílela jeho smysl pro povinnost a podporovala jeho snahu o maximální slávu před Bohem i před světem. Odpočinek nacházela občas pouze na zámku v [[Marly]], kde žila s králem v soukromí a nemusela dodržovat dvorskou etiketu. Nikdy nezapomněla na své nepříliš veselé dětství a mládí a její sociální cítění se projevilo v roce [[1684]], kdy založila v [[Noisy]] ústav pro 250 zchudlých šlechtických dívek. V roce [[1686]] otevřela další podobné zařízení v [[Saint-Cyr-l'École]]. Po boku krále Ludvíka XIV. prožila více jaknež třicet let a král ji miloval a ctil až do konce života. Jejich partnerství se nakrátko ocitlo v krizi jen v roce [[1689]], kdy se markýza stala obdivovatelkou abbého [[Francois de Salignac de La Mothe-Fénelon|Francoise de Salignac de La Mothe-Fénelona]], což byl zastánce náboženského směru zvaného [[kvietismus]]. [[Abbé]] odsuzoval přepych a hříšnost dvora a vyzýval ke změně vládnoucího systému a omezení královské moci, což samozřejmě Ludvíka XIV. pobouřilo a rozhněvalo. Markýza se od abbého včas odvrátila, omluvila se králi za svou dočasnou přízeň tomuto buřiči a bylo jí odpuštěno.